0:00
0:00
29. 9. 20072 minuty

Editorial

Zrezivělou felicií na titulní stránce Respektu vyjádřil náš výtvarník Pavel Reisenauer stav české policie: tuto dýchavičnou káru opouštějí poslední idealisté a svoje čepice pověsili na anténu jako na hřebík; rez zažraná do kapoty, to jsou léta rozkladné korupce, na níž se podílely všechny vlády; splasklé pneumatiky, to je stav policajtské duše schlíplé strachem z mafie, politiků i svých nadřízených.

Autor fotografie: Pavel Reisenauer Autor: Respekt

Zrezivělou felicií na titulní stránce Respektu vyjádřil náš výtvarník Pavel Reisenauer stav české policie: tuto dýchavičnou káru opouštějí poslední idealisté a svoje čepice pověsili na anténu jako na hřebík; rez zažraná do kapoty, to jsou léta rozkladné korupce, na níž se podílely všechny vlády; splasklé pneumatiky, to je stav policajtské duše schlíplé strachem z mafie, politiků i svých nadřízených.

Jaroslav SpurnýOndřej Kundra se vydali zkoumat, zda se od policejní reformy, ohlášené s velkou pompou, dá opravdu očekávat změna k lepšímu. Jejich zjištění (str. 16 až 21) není povzbudivé.

↓ INZERCE

Povzbudivý není, bohužel, ani stav mysli pana premiéra Topolánka, jehož výpad proti médiím podrobil tvrdé kritice Erik Tabery ve svém komentáři (str. 11),ale zároveň si v něm klade důležitou otázku, do jaké míry jsou za banalizaci politiky odpovědná i samotná média. Ve světě se debata o svobodě tisku a o jeho kvalitě vede už dlouho, ale v poslední době nabývá na síle, o čemž svědčí také eseje amerického intelektuála Todda Gitlina a německého spisovatele Thomase Brussiga (str. 62 a 63).

Svoboda není banální ani prázdný pojem a každý, kdo ji za takovou považuje, ať aslepoň minutu přemýšlí o tom, co se dnes děje v Barmě. Jak velká musí být touha po svobodě, jak velký musí být pocit odpovědnosti buddhistických mnichů za duši – svou i jiných –, že potlačí pud sebezáchovy a vystaví se kulkám půlmilionové armády? Situaci v Barmě analyzují Jiří SobotaMarek Švehla (str. 32 až 34).

Ale vraťme se do svobodné Evropy, do Burgundska, kde „dobrý člověk“ Romaina Rollanda „ještě žije“, pije ještě pořád dobré francouzské víno a rozčiluje ho představa, že mu Evropská unie utne dotace na tento posvátný mok. Jaroslav Formánek vyrazil za tamními vinaři a z jejich sklepů přivezl něco i do redakce. Víno bylo lehké a svěží jako naše reportáž (str. 36 až 41).

Vážené dámy a pánové,

příjemné čtení vám přeje Martin M. Šimečka


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@respekt.cz.