0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst
10. 11. 2007

Anketa: Jste šťastný – šťastná? A proč? (Podle Eurobarometru jsme jedni z nejméně šťastných v Evropě.)

Nemůžu říct, že jsem šťastná, spíš že jsou chvíle, přesněji záblesky, kdy se tak cítím.

Autor: Respekt
Fotografie: Jana Horváthová - Autor: Archiv Autor: Respekt
↓ INZERCESmetanova Litomyšl

Jana Horváthová

ředitelka Muzea romské kultury v Brně

Nemůžu říct, že jsem šťastná, spíš že jsou chvíle, přesněji záblesky, kdy se tak cítím. Jako o setrvalém stavu bych mohla mluvit o spokojenosti. Jenže ani spokojená se necítím být moc často. Mám sice teplo domova, dosud i zdraví a práci, která mě vždycky bavila. Jenže právě ta práce, které je v posledním roce nadmíru a za kterou jsem zodpovědná, mi brání víc „žít“. Totiž být s těmi, které mám ráda, a potkávat tak víc oněch záblesků. Občas proto mívám intenzivní pocit, že kvůli práci vlastně živořím. Navíc to, že jsem byla v nějaké chvíli šťastná, si vždycky vybavím až zpětně.

Vratislav Kulhánek

bývalý předseda dozorčí rady Škoda Auto

Myslím, že jsem šťastný. Je to samozřejmě velmi relativní prohlášení. Málokdy je člověk šťastný ve všech detailech a dimenzích. Mám práci, která mě láká a plně uspokojuje. Dosáhl jsem v životě většinu věcí, které jsem si předsevzal nebo po kterých jsem toužil. Mohu tedy říct, že tu část života, kterou mám za sebou, přes všechny různé peripetie a osočování, jsem prožil šťastně. A věřím, že i to, co přede mnou stojí, moji dosavadní spokojenost jen zvýší. Jsem až na nějaké kloubní náhrady zdráv a našel jsem i sporty, ze kterých mám radost. Ti, kteří jsou kolem mne, jsou také zdraví. Nezbývá, než zaklepat to všechno na dřevo.

Miroslav Kalousek

ministr financí

Jsem šťastný. Jsem zdráv, mám přiměřeně vycválané a zdravé děti, a především jsem měl to štěstí, že jsem se narodil a žiju na té menší části planety, která žije v relativním blahobytu a ve svobodě. Takže záleží jen na mně, jak naložím se svým životem.

Ivana Hönigová

kavárnice

Určitě jsem šťastná. Štěstí mám v rodině a v lidech kolem sebe. Konečně dělám práci, která mě naplňuje, i když jsem v ní víc než doma. Původně jsem totiž chtěla dělat s dětmi, pomáhat v hospicu nebo jinde. To se mi ale nepoštěstilo. Já ale vlastně pomáhám i tady v kavárně. Jenom těch trablů a nešťastných osudů, které vyslechnu… I když tahle kavárenská terapie může mít vedlejší účinky. Třeba opilství. Nechci ale moralizovat, jsem prostě šťastná, protože se mi občas povede udělat šťastným někoho druhého.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].