0:00
0:00
Česko10. 11. 20076 minut

Kam dosáhne mrtvý Mrázek

Vláda se bojí úniku informací z policejních spisů. Tak moc, že premiér uvažoval o možnosti pustit na tu věc BIS.

Astronaut
Autor: Respekt
Fotografie: Mrázek přichází ze Strakovky. - Autor: ČTK, www.ctk.cz Autor: ČTK

Když o odposlechy žádal Kubice, nedostal je.Vláda se bojí úniku informací z policejních spisů. Tak moc, že premiér uvažoval o možnosti pustit na tu věc BIS. Ministerský předseda chtěl tajné službě zadat pátrání po tom, kdo je objednavatel úniků. Komu a proč slouží. Z jakých důvodů jsou zveřejňovány. Nebyly by to neopodstatněné otázky, kdyby… Kdyby vláda neříkala „únik informací“ faktům, které má veřejnost právo znát.

↓ INZERCE

Mirku, nesu zprávu

Debatu před deseti dny rozvířila nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká.„Úniky informací z vyšetřování zločinů jsou zneužívány v mocenském boji a BIS by měla vyšetřit, proč informace unikají a komu to slouží,“ řekla České televizi a s jejím nápadem souhlasil premiér Mirek Topolánek. Padlo i pár ilustrací úniku. Případ vyšetřování korupce Jiřího Čunka. Někdejší kauza údajného pokusu o uplacení Zdeňka Kořistky Topolánkovým poradcem Markem Dalíkem. Zveřejnění odposlechů poslance ODS Vladimíra Doležela, podezřelého z korupce. Všechny tyto příklady hned signalizovaly problém: ani v jednom z nich nešlo o únik informací. Ani jeden z nich nebyl vyšetřován jako utajený a záleželo jen na vyšetřovatelích a státních zástupcích, co veřejnosti řeknou. A i když některé informace byly médiím zpřístupněny anonymně, nešlo o věc, která by se měla stát zájmem aktivit BIS.

V současném poplachu kolem „úniků“ je problém zakopán jinde. Může za ně zdejší praxe, v níž policie i státní zastupitelství dělají vše pro to, aby nemusely veřejnost informovat, proč nedokážou dotáhnout do konce řadu složitých případů, lépe řečeno, proč v nich tak dlouho nic nekonají, až tyto záležitosti nejvyššího veřejného zájmu pomalu zapadnou prachem a jsou tiše odloženy. Pokud se média ptají na vývoj těchto kauz, je odpověď „kvůli ohrožení vyšetřování nemůžeme poskytnout žádné informace“ naprosto běžná. Stejně jako – naprostou většinou – neoprávněná; sdělené informace nemohou vyšetřování jakkoli poškodit. Uveďme namátkou příklad. Před čtyřmi lety čelil ministr zemědělství Jaroslav Palas podezření, že prodal nevýhodně státní podíl v podniku Setuza lidem kolem Františka Mrázka.„Zahájili jsme vyšetřování, podrobnosti sdělovat nebudeme,“ zněla klasická odpověď detektivů. Následující „únik informací“ do médií o smlouvách podepsaných mezi zemědělským fondem, který akcie Setuzy prodal, a Mrázkovým mužem Tomášem Pitrem prokázal, že není co tajit; základem vyšetřování byly zmíněné podezřelé smlouvy, a protože šlo o státní majetek, měla veřejnost právo seznámit se s tím, jestli politici nenakládají s tímto majetkem korupčním způsobem. Jak už to v Česku zatím chodí, zájem o případ byl brzy v médiích vytlačen jiným šokujícím „únikem“, případ zapadl a dodnes nebyl vyšetřen. Podobně to bylo se smlouvami kolem zkrachovalé IPB, tunelem Baraka Alona v Komerční bance a stovkami případů, o nichž policie dodnes mlčí.

Naopak když mluvčí Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Blanka Kosinová loni v dubnu médiím sdělila, že „útvar propojuje vyšetřování korupce v případu biolíh s vyšetřováním vraždy Františka Mrázka a jeho kontaktů na politiky“, nastalo v policii zemětřesení: policejní prezident mluvčí osobně napomenul a vydal pokyn, že o případu mohou informovat jen jeho pověřenci na prezidiu. Od té doby jsme se o vyšetřování případu, který mohl rozkrýt propojení mafiánů na nejvlivnější politiky, už oficiálně nic nedozvěděli. Proč policejní prezident Husák zakázal – pravděpodobně na přání politiků – o souvislostech biolihu s Mrázkem informovat, se dozvídáme až teď, z přepisu odposlechů rozhovorů Františka Mrázka s šéfporadcem Zemanovy vlády Miroslavem Šloufem, bývalým důstojníkem BIS a šéfem bezpečnostního odboru NBÚ Martinem Hejlem nebo Vlastimilem Tlustým, kdy tito muži spolu plánují obsazení policejních nebo politických postů. Mimochodem: krátce po svém zákazu informovat byl prezident Husák odvolán z funkce, protože vyšlo najevo, že vynášel důležité informace, které opravdu mohly ohrozit šetření případu biolíh, a prozrazoval je – Miroslavu Šloufovi.

Odkud to věděl?

Odposlechy Mrázka jsou staré sedm let, provedl je tehdejší protikorupční útvar. Když žádal loni Kubiceho Útvar pro odhalování organizovaného zločinu opakovaně o předání spisu s odposlechy kvůli vyšetřování vraždy Mrázka, nedostal jej. Kdo to tehdy zakázal, není zatím možné zjistit, ale jeden fakt je jistý: jak ukázaly nyní zveřejněné odposlechy, informace z „Mrázkova“ spisu zneužil loni při projednávání Kubiceho zprávy v Poslanecké sněmovně tehdejší ministr vnitra František Bublan. Obvinil totiž Kubiceho, že ve své zprávě používá jen informace týkající se spojení zločinců se sociálními demokraty a úplně vynechává zprávu o stycích Mrázka s Tlustým. Jenže Kubice ty informace nemohl znát, protože mu spis nebyl předán. Otázka je, jak k těm informacím přišel Bublan, když léta tvrdil, že nemá právo seznamovat se s probíhajícím policejním vyšetřováním.

Z tohoto pohledu má Renata Vesecká pravdu: „úniky“ informací jsou opravdu zneužívány – politiky. Abychom skoncovali s touto praxí, na to nepotřebujeme strašáky z BIS. Stačí zabránit politikům (a policistům) v jejich protiprávní snaze utajovat vyšetřování závažných případů. Tento postup ve prospěch veřejnosti se ovšem v současné době nedá čekat od Renaty Vesecké, která je sama zastánkyní co největšího utajování. Tedy stručně řečeno: pokud by si měl premiér objednávat u BIS nějakou analýzu, tak ne o „únicích“, ale o tom, co vede zdejší politiky a policisty k jejich spikleneckému mlčení o výsledcích vyšetřování zločinů, a o tom, proč jsou ty zločiny tak zoufale pravidelně zameteny pod koberec. Zveřejnění odposlechů Mrázka silně napovídá odpovědi: jedou v tom také.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].