0:00
0:00
Kultura16. 11. 20074 minuty

Neobjevené souvislosti příběhu

Ivan Margolius (1947), syn komunistického prominenta popraveného v roce 1952 v procesu se Slánským, vydal vloni v Británii poutavou knížku o hledání vlastní minulosti.

Astronaut
Autor: Respekt
Fotografie: Obálka knihy - Autor: Archiv Autor: Respekt

Ivan Margolius (1947), syn komunistického prominenta popraveného v roce 1952 v procesu se Slánským, vydal vloni v Británii poutavou knížku o hledání vlastní minulosti. Nyní jeho Praha za zrcadlem vyšla česky. Po přečtení se nabízí otázka, zda za pomyslné zrcadlo nahlédl opravdu důsledně.

↓ INZERCE

Kde se soustřeďuje láska

Byla by to rodinná kronika plná zajímavých příběhů. Jenže jeden z hlavních hrdinů byl Žid a narodil se do dvacátého století. A i když se Rudolf Margolius (1913–1952) i s manželkou po druhé světové válce vrátili z koncentračních táborů, nešlo o happy end, jen o radostnou mezihru. „Byl hrdý na svůj komunismus, na to, že může sloužit dobré věci, že stojí u počátků lepší budoucnosti. Že po všech hrůzách druhé světové války bude konečně ustavena beztřídní společnost,“ píše Ivan Margolius o svém otci. O selhání intelektuálních elit po konci války už bylo napsáno hodně. Zde je téměř vzorový případ. Věřte straně, soudruzi… I Margolius věřil. Jako bychom neměli co do činění s politickým názorem, ale s jakousi sektou.

Je možné psát o letech 1948 až 1953, aniž bychom nenarazili na nějaký politický proces? Dostat se do kriminálu bylo tehdy snazší než sehnat něco v obchodě. Ivan Margolius připomíná jen Miladu Horákovou. Jenže procesy nezačaly ani Rudolfem Slánským, ani Miladou Horákovou. Ještě před nimi se režim vypořádal s nekomunistickou inteligencí, s důstojníky západního odboje, s nepohodlnými spisovateli, s duchovenstvem.

Rudolf Margolius, náměstek ministra zahraničního obchodu, bývá líčen jako nejmírnější z party, která po únoru 1948 ovládla život této země. Zajímal se prý jen o ekonomiku a neměl nic společného se stranickými intrikami, píše jeho syn Ivan. Prý jen poslouchal příkazy, všechna rozhodnutí schvaloval někdo vyšší. Copak bylo opravdu možné být s čistým svědomím na straně zločinců vyhlašujících válku vlastnímu národu? Opravdu Rudolf Margolius neviděl a neslyšel? Z hlášení „soudruhů z uliční samosprávy“ na Letné, kteří šmírovali jeho rodinu, dnes naskakuje husí kůže. Ale nebyl to jen výsledek atmosféry nastolené režimem reprezentovaným i Margoliem?

Ivan Margolius přišel o otce v pěti letech. Nebyl v této zemi sám. Od října 1948 do konce roku 1952 bylo v politických kauzách vyneseno Státním soudem 233 rozsudků smrti, vykonáno jich bylo 178. Trestanci umírali i v lágrech. Lidí odsouzených s politickým podtextem bylo přes 200 tisíc.

Jako by Margoliovi při psaní unikly souvislosti. Popisuje například setkání s Václavem Klausem při recepci na velvyslanectví v Londýně v roce 2004. Bylo to prý velmi rozpačité. Ono je to rozpačité pořád. Pořád máme smíšené pocity, když se k obětem komunistického teroru připojují mrtví z jeho vlastních řad. Jakže to napsal Peroutka? „Slánský padl v šarvátce komunistických skupin. Byl to stalinista, který v intrice byl překonán jinými stalinisty. (…) Kdyby Češi žádali rehabilitaci Slánského, mluvil by z nich spíš abstraktní smysl pro pravdu a právo než cit. To nebyla postava, kolem níž se soustřeďuje láska.“

Osud Ivana Margolia je z lidského hlediska smutný. Hledá-li však na české straně vůli k rehabilitaci svého otce, je pravděpodobné, že v době, kdy se (byť opatrně) uvažuje o medailích pro bratry Mašíny, ji nenajde. Za oním zrcadlem je toho totiž víc, než ve své knize objevil.

Autor je redaktorem Českého rozhlasu.

IVAN MARGOLIUS: PRAHA ZA ZRCADLEM

Přeložil Vít Penkala, Argo, 345 stran


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].