Palas se vrací

Pár domorodců kráčejících přes náměstí Města Albrechtice působí v mrazivém odpoledním slunci jako stíny. Hlavy svěšené, ani náznak úsměvu. Když k nim člověk přistoupí s otázkou, sálá z jejich očí podrážděnost. Jakmile se však dozví, že řeč bude o jejich dlouholetém sousedovi Jaroslavu Palasovi, jejich tváře se náhle rozjasní. „To jste měl říct hned, že se zajímáte o našeho Jardu,“ říká starší žena vycházející ze samoobsluhy s nákupem. „Ten to z nás dotáhnul nejdál, na toho je tady hodně lidí hrdých!“

Pýcha na slavného rodáka může v Albrechticích po minulém týdnu ještě stoupnout. Palas se totiž ve své partaji stal kandidátem na moravskoslezského hejtmana, což pro něj znamená velký comeback do vysoké politiky, kterou musel na více než rok nedobrovolně opustit. Nedobrovolně proto, že ho před loňskými parlamentními volbami nechal šéf ČSSD Jiří Paroubek kvůli jeho temným aférám vyškrtnout z volební kandidátky. Teď je ale vše jinak. Špičky ČSSD v čele právě s Paroubkem oznámily, že Palas se už „očistil“, a proto nic nebrání jeho návratu na politické výsluní.

Stejná slova jsou slyšet i od Palasových stranických kolegů na severní Moravě, kteří o jeho hejtmanské kandidatuře nedávno oficiálně rozhodli. „Jarda nám dokázal, že nic neudělal,“ shrnuje obecný názor šéf bruntálské buňky ČSSD Ladislav Velebný.„Takže nebyl důvod nevyužít jeho bohaté politické zkušenosti a nezkusit v krajských volbách prorazit s jeho tváří.“

Rozhodnutí severomoravských sociálních demokratů vzbudilo mezi Palasovými albrechtickými rodáky jednoznačně pozitivní reakce. „Je to dobrej chlap,“ říká před albrechtickým zemědělských družstvem, kde Palas v polovině osmdesátých let začínal jako řadový agronom svoji velkolepou kariéru, jeden z jeho předlistopadových kolegů. „Už bylo načase, aby ta štvanice proti němu skončila. Jedině on to s námi vždy myslel dobře, věřím mu a držím mu palce.“ A stejně to vidí i albrechtický starosta Luděk Volek (SNK-Evropští demokraté). „Jsem rád, že kandiduje a vrací se do politiky,“ říká Volek. „I když už byl hodně vysoko a hodně daleko, vždy nám pomáhal.“

Občané Města Albrechtic a nedalekého Krnova, kam se před několika lety Palas přestěhoval do rozlehlé třípatrové vily s bazénem, zkrátka nedají na „svého Jardu“ dopustit. A ten ostatně nikdy nedal dopustit na ně. Za dlouhé roky ve vysoké politice do Albrechtic a Krnova pomohl přihrát stomilionové dotace. V Albrechticích si z nich opravili školu, vybudovali kanalizaci, postavili vodojem; v Krnově zase například kompletně zrekonstruovali nemocnici. „Vždy nám poradil a vyšel vstříc,“ říká bývalý dlouholetý starosta Krnova Josef Hercig (ČSSD).

Nejen kvůli „malé domů“ má však Palas v Albrechtitích a Krnově tak dobré jméno. Jeho manželka tu platí za výbornou zubařku, jeho bratr za vynikajícího doktora. Sám Palas pak mezi zdejšími boduje hlavně svojí lidovostí. B. Sobotka: „Mesalianci Zaorálka s Palasem nerozumím.“ Coby vysoce postavený politik chodil například na oběd do jednoho z krnovských bufetů, kde jedí chudší lidé. Pravidelně se také ukazoval na všemožných akcích myslivců nebo hasičů, kteří v Krnově představují početné občanské spolky. A ve volném čase běhal kolem místní řeky. „Nikdy nezpychnul,“ říká starosta Albrechtic Volek. „Když mě třeba už coby významný politik potkal na ulici, dal mi číslo svého mobilu s tím, že kdyby cokoli, ať mu zavolám. I když jsem to nikdy nepotřeboval, to gesto na mě zapůsobilo. Říkal jsem si, že zůstal jedním z nás.“

Teď tedy Palas opět stoupá, a jestli se příští rok na podzim stane severomoravským hejtmanem, bude z něj opět mocný muž. Nejenže bude moci dosazovat lidi na klíčové pozice v regionu, ale bude spolurozhodovat i o každé koruně sedmnáctimiliardového krajského rozpočtu a pod palcem bude mít i všechny projekty financované Evropskou unií. Téměř totožný „balík peněz“ už jednou coby ministr zemědělství ostatně spravoval. I proto je podle svých spolustraníků ideální adept na hejtmanskou funkci. Nadšení funkcionářů ČSSD z dobré volby ovšem trochu kazí pořád ještě čerstvá vzpomínka na kapitolu zdejšího propojování organizovaného zločinu se státní správou. Proč a jak je s tou dobou Palas spjatý?

Zázrak v čistírně

Neprůhledná mnohasetmilionová veřejná zakázka přiklepnutá bez soutěže, divoká jízda dvousetkilometrovou rychlostí po dálnicích s modrým majáčkem na střeše, nedostupný telefon a úprky před otázkami novinářů, opulentní hony ve státních honitbách společně s přáteli. Vrchol své politické kariéry si Jaroslav Palas prostě dokázal „užívat“ opravdu plnými doušky.

Nejvíc podezřelých kauz spojených s jeho jménem spadá do éry, kdy šéfoval resortu zemědělství. Do téhle funkce, ve které držel ruku nad dvaadvacetimiliardovým rozpočtem úřadu a dohlížel na dalších patnáct miliard uložených v různých fondech, se Palas dostal před pěti lety díky premiéru Vladimíru Špidlovi(ČSSD).

Zemanův nástupce si ho do kabinetu oficiálně vybral coby stranického experta: Palas předtím roky vedl zemědělský výbor Poslanecké sněmovny. Neoficiálně se však v kuloárech spekulovalo hlavně o tom, že tímhle tahem si Špidla snažil upevnit svoji od začátku vratkou pozici uvnitř partaje. Palas totiž patřil k partajním stoupencům Miloše Zemana a jeho vtáhnutím do vlády si chtěl Špidla tohle křídlo naklonit.

První věc, kterou Palas po svém příchodu do čela resortu zemědělství zorganizoval, byl nástup lidí z okolí Zemanova poradce Miroslava Šloufa. Palasovým spolupracovníkem se stal jeho dřívější poslanecký asistent Vojtěch Slówik, bývalý člen vedení komunistického Socialistického svazu mládeže a od roku 1986 spolupracovník komunistické rozvědky. Ze Šloufova okolí k Palasovi zamířila i Magdalena Hrabánková, matka posledního šéfa SSM a Šloufova přítele Martina Ulčáka, která se stala šéfkou ministrových poradců. Jako vedoucí protokolu si pak Palas vybral Editu Drápalovou, někdejší Šloufovu sekretářku.

Proč se Palas obklopil Šloufovými lidmi a jestli a co z toho on nebo Šlouf měli, ani jeden z nich nikdy nevysvětlil. Jisté je, že Šlouf byl v té době už nějaký čas v kontaktu se šéfem podsvětí Miroslavem Mrázkem (policie ho podezírá z několika vražd a tunelování bank). Dnes Šlouf na základě čerstvě zveřejněných odposlechů tyto kontakty přiznává a říká, že od Mrázka dostával „důležité informace“, na jejichž základě si pak dělal názor například ve věci privatizace zdejších bank. Mrázek zase těžil ze svých vazeb se Šloufem nebo jeho lidmi tím, že přes ně chtěl ovlivňoval vyšetřování svých tunelářských kauz nebo dělat lukrativní státní byznys.

Jestli Šlouf nebo jeho lidé seznámili Mrázka výměnou za ony „důležité informace“ i s Palasem, není jasné. Každopádně v nějakém kontaktu zřejmě byli. Podle televize Nova se účastnili stejné akce na přelomu roku 2003 a 2004 v budově Policejní akademie v pražských Hrdlořezích, kde se mohlo mluvit o privatizaci strategického chemického gigantu Unipetrol. Jestli se při schůzce hovořilo i o budoucím prodeji části potravinářského gigantu Setuza právě lidem kolem Mrázka a jeho obchodního partnera Tomáše Pitra, nevíme (Mrázek je zavražděný, Pitr nezvěstný a Palas se o tom odmítá bavit). K tomuto prodeji ale později skutečně došlo, a to, jak psal tehdy tisk, za velmi podezřelých okolností.

Jak například upozornily Hospodářské noviny, ministr Palas schválil tajnou dohodu s firmou Český olej, za kterou podle dostupných informací mohli stát přes řetěz dalších lidí právě Pitr s Mrázkem. Svůj téměř čtyřicetiprocentní podíl v Setuze stát s vědomím svého vládního reprezentanta Palase Českému oleji prodal za zhruba sto milionů korun (Český olej tak ve firmě získal téměř 90% majoritu), i když – jak uvedla Česká televize – podle tržního kurzu akcií Setuzy v době jejího prodeje mohl získat více než dvojnásobek. Byl to opravdu kšeft století. Setuza je totiž hlavním tuzemským výrobcem obchodního hitu jménem metylester. Tuto látku musí kvůli omezení závislosti na dovážené ropě od letošního roku míchat do nafty každý producent pohonných hmot, půl deci do každého litru. Ovládnutím Setuzy se tak lidem kolem Pitra s Mrázkem otevřely dveře k miliardovým obchodům.

Setuza nebyl jediný podezřelý obchod, do kterého se Palas namočil. Bez výběrového řízení například přiklepnul téměř třičtvrtěmiliardovou zakázku na výstavbu počítačového systému pro Agrární platební agenturu německé firmě SAP, přestože konkurence nabízela jeho vybudování za polovinu.

V této souvislosti podal na Palase trestní oznámení neznámý občan krytý orwellovským pseudonymem W. Smith s tím, že ministr za tuto svoji velkorysost dostal od „německé počítačové firmy“ sedmimilionový úplatek. Ten měl přijít na jeho údajné bankovní účty v Peru a na tichomořském Nauru, které si prý Palas zařídil na falešný pas nesoucí jméno bulharského občana Ivana Petrova (Palas v mládí v Bulharsku studoval).

Jak prodej Setuzy, tak zakázku pro Agrární platební agenturu bez výběrového řízení vyšetřovala protikorupční policie. Po čase ale obě kauzy odložila s tím, že Palasovi ani nikomu jinému neprokázala korupční jednání. A právě o tohle stanovisko policie se teď mimo jiné opírá jak Palas, tak jeho straničtí kolegové v čele se šéfem ČSSD Paroubkem, když tvrdí, že exministr „je očištěn“, a nic tak nebrání jeho hejtmanské kandidatuře a návratu do vysoké politiky.

Vyvrátilo ale vyšetřování skutečně všechny pochybnosti? A o jaké argumenty detektivové opírají svůj názor o Palasově nevině?

Hlavně žádné výslechy

Obě kauzy policie šetřila minimálně několik měsíců. Od začátku jejich vyšetřování na ně bylo uvaleno informační embargo a mluvčí protikorupční policie vždy vzkazovala, že o nich bude podrobněji informovat až po jejich uzavření. Kauzu Agrární platební agentury policie odložila přibližně před třemi lety (policie přesný termín nechce sdělit), Setuzu před půl rokem. V obou případech s tím, že Palas ani nikdo jiný zákon neporušili.

O jaké důkazy policie svůj závěr opírá? Jaké znalecké posudky jsou k dispozici, jací svědkové byli vyslechnuti, jaké smlouvy prověřeny? Jak Palas strážcům zákona vysvětlil své rozhodnutí ohledně zakázky pro Agrární platební agenturu? A jak jim vysvětlil prodej Setuzy? Ptali se detektivové na případné Palasovy vazby na Mrázka, Pitra nebo Šloufa? K čemu došli?

„Nebyl spáchán trestný čin, podrobněji se k věci vyjadřovat nebudeme,“ píše ve stručné e-mailové odpovědi šéfka protikorupční policie Renata Strnadová. Stejně vyhýbavě reaguje přes svoji mluvčí i její nadřízený, náměstek policejního prezidenta pro trestní řízení Jiří Houba.„Nebudu vám k tomu nic sdělovat. K věcem z minulosti se nevyjadřuji,“ říká bývalý policejní prezident Jiří Kolář na otázku, zda protikorupční policie provedla v Palasových kauzách vůbec nějaké šetření. „Už si na to nepamatuji,“ odpovídá na stejný dotaz jeho tehdejší náměstek Jaroslav Macháně, který na případy dohlížel.

Po pár telefonátech je ovšem důvod policejní neochoty poskytovat k případům více informací jasný. „V souvislosti se Setuzou nám není známo, že by si policie z ministerstva zemědělství vyžádala nějaké dokumenty či někoho vyslýchala,“ říká současný mluvčí ministerstva zemědělství Petr Vorlíček. A stejně tomu prý bylo i případě Agrární platební agentury. Těžko tak mohli kriminalisté něco skutečně vyšetřit, když ani nevyslechli klíčové hráče a nevyžádali si k prostudování zásadní smlouvy a dokumenty.

Na dotaz, proč si policie v obou případech nevyžádala od ministerstva zemědělství ani ty nejzákladnější dokumenty, mluvčí protikorupční policie Veronika Dumková odpovídá, že „už se nebude vyjadřovat“. Otázkou zůstává, proč kriminalisté exministrův případný podíl na kauzách vyšetřovali tak laxně. Jisté je, že právě tahle složka policie šla mocným z ČSSD vždy na ruku. Poté co někdejší premiér Zeman sesadil jejího nepohodlného šéfa Evžena Šírka kvůli tomu, že jeho lidé začali nekompromisně vyšetřovat právě kauzy kolem ČSSD (a mimochodem, jak dnes víme ze zmíněných odposlechů, k Šírkovu odvolání přesvědčoval své politické kamarády i František Mrázek), už protikorupční policie nevyšetřila ani jeden případ spojený s ČSSD. Od předraženého nákupu stíhaček Grippen přes dálnici D 47 a Mrázkovy kšefty až po Palasovy aféry.

Z toho všeho se zdá, že Palasovo „očištění“ prostřednictvím policie tedy stojí poněkud na vodě. Jeho spolustraníci ale namítají, že i kdyby to tak bylo, není to zas až tak důležité, protože on sám jim prý vše na jejich žádost věrohodně vysvětlil. Jakými argumenty je tedy přesvědčoval?

Tichá dohoda

Když severomoravské krajské vedení sociální demokracie požádalo letos všechny okresní a místní buňky ČSSD o jejich návrhy na hejtmana, v Krnově měli od začátku jasno. „Nikdy jsme se úplně nesmířili s tím, že pan Paroubek nechal inženýra Palase vyškrtnout z poslanecké kandidátky s poukazem na nějaké jeho aféry, jejichž podstatu nám ale nikdy nevysvětlil. Jardu známe jako slušného člověka. Proto jsme to brali i jako útok na sebe, že se ho vedení strany zbavuje,“ popisuje zrod Palasovy kandidatury místostarostka Krnova Alena Krušinová (ČSSD). „Když jsme na naší schůzi otevřeli bod, kdo by měl být hejtmanem, někdo, už ani nevím kdo, navrhnul jméno Palas. Všech dvacet pět přítomných bylo pro.“

O Palasových kauzách se na setkání téměř nemluvilo. „Položili jsme mu otázku, jestli udělal nějaký průšvih,“ popisuje místostarostka Krušinová. „On nám řekl, že neprovedl nic protizákonného a že je čistý. To nám stačilo.“

Návrh krnovských členů následně přijala i krajská organizace ČSSD, která pak začátkem listopadu oficiálně zvolila Palase jedničkou krajské volební kandidátky. Že proti němu nakonec nešli žádní další protikandidáti (vyjma jednoho, který ale svoji kandidaturu na konferenci stáhl), vysvětluje podle všeho kuloárová dohoda mezi Palasem a místopředsedou Poslanecké sněmovny za ČSSD Lubomírem Zaorálkem. Oba na severní Moravě ovládají dvě početné partajní skupiny a zdá se, že společně uzavřeli pakt o vzájemné podpoře. Palas tak s pomocí hlasů od Zaorálkových lidí získal hejtmanskou kandidaturu a Zaorálek po osmi letech zase oplátkou usedl do křesla šéfa severomoravské ČSSD, o jehož obsazení se ve stejné době rozhodovalo.

O Palasových kauzách se na krajské konferenci ČSSD podobně jako předtím v Krnově téměř nemluvilo. „Vystoupil před námi pan Palas a řekl, že neudělal nic nečestného a že stát nikdy nepoškodil. Pak vystoupil pan Zaorálek a řekl, že o Palasovi nemá pochyby, že mu Jarda předložil důkazy o své nevině a že mu můžeme věřit,“ popisuje průběh rozpravy o Palasových aférách jedna z delegátek krajské konference Dana Váhalová.„Když se za něj Zaorálek a jeho bruntálští kolegové zaručili, vzala jsem to na vědomí a sama se dál neptala. A podobně i ostatní.“

Z Palasova pohledu dává účelové spojenectví se Zaorálkem logiku. Umožňuje mu návrat do vysoké politiky. Z pohledu Lubomíra Zaorálka už ten handl tak jasný není. V minulosti totiž tento politik svoji vnitrostranickou kariéru stavěl na boji proti všemožným partajním klientelistům v čele se Zemanovým poradcem Šloufem. Pod tíhou jakých argumentů přehodnotil svoji politickou vizi? „Teď nemám zájem se s vámi bavit,“ odpovídá přes mobilní telefon Zaorálek. A podobně nevstřícně reaguje i Palas: „Díky za nabídku, o rozhovor nestojím.“

Jasno v Zaorálkově spojenectví s Palasem nemají ani jejich straničtí kolegové. „Nechápu, proč je to pro pana Zaroálka důležité,“ říká místopředseda ČSSD Petr Vícha. A zeptal se na to Zaorálka? „Ne.“ O krok dál postoupil další místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka.„Ano, bavili jsme se o tom s panem Zaorálkem. Sdělil jsem mu své výhrady,“ říká Sobotka. „Zopakoval mi, že má ambici stát se krajským předsedou. Úplně té mesalianci nerozumím.“

Každopádně nikdo z vedení strany se nepokoušel Palasovu kandidaturu vetovat nebo se proti ní veřejně postavit. „Je to rozhodnutí krajských delegátů, to respektuji,“ říká místopředseda ČSSD Zdeněk Škromach. Proč tedy Palase vedení strany před rokem škrtalo z parlamentní kandidátky, když také šlo o verdikt „krajských delegátů“? Co se od té doby změnilo? „Vedení kraje nám sdělilo, že Palas se očistil,“ říká Škromach. „Ještě se ale o tom chci osobně bavit s panem Palasem.“

Proč Palas stoupá

Jaroslav Palas tedy v ČSSD opět stoupá. A to ve stejné chvíli, kdy šéf strany Jiří Paroubek vyzývá jednu ze zdejších hlavních ikon klientelismu Miroslava Šloufa, aby partaj kvůli svému napojení na organizovaný zločin, konkrétně Františka Mrázka, opustil. „Očista strany od různých klientelistů probíhá zatím jen částečně,“ glosuje rozporný stav v sociální demokracii politolog Jiří Pehe.„Proč do sebe ČSSD opět natahuje lidi jako Palas, jejichž aféry už trochu vymizely z veřejné paměti, přitom není přesně jasné. Nabízí se spekulace, že strana využívá jejich kontakty na lidi z byznysu a různé podezřelé existence, z čehož pak sama něco má.“

Jaroslav Palas – jedna kariéra

Technologii moci se Jaroslav Palas učil na nejlepší univerzitě – v KSČ, kam vstoupil v roce 1981. Krátce předtím dokončil Vysokou školu zemědělskou v bulharském Plovdivu a po večerech vystudoval Večerní univerzitu marxismu-leninismu. S rudou knížkou v kapse se řadový agronom Palas vyšplhal až na náměstka velkého státního statku v Albrechticích. Před revolucí pak ještě stačil absolvovat stáž v bruntálské OV KSČ. Komunistické straně zůstal Palas věrný i po roce 1989. V roce 1992 se stal komunistickým poslancem, ale krátce nato stranu opustil, aby po kratším angažmá v dnes už zaniklém seskupení Levý blok zamířil do sílící Zemanovy sociální demokracie. Po výhře ČSSD v parlamentních volbách 1998 se stává šéfem sněmovního zemědělského výboru. Pozvánka do Strakovy akademie přišla Palasovi o čtyři roky později, kdy bruntálský agronom vystřídal v křesle ministra zemědělství někdejšího šéfa Českomoravského svazu zemědělských družstev a Zemanova oblíbence Jana Fencla. Po svém loňském nedobrovolném odchodu z vrcholné politiky se vášnivý nimrod Palas stal šéfem Českomoravské myslivecké jednoty, kterým je dodnes.