Do Kosova stejně nejezdíme

Může za to Kosovo? Tato otázka jako by interpretovala výsledek srbských voleb. Vyhrála totiž Srbská radikální strana, jejíž předák Vojislav Šešelj se zodpovídá z válečných zločinů v Haagu, strana, která nabízí Velké Srbsko, orientaci na Rusko i Čínu a boj za Kosovo do posledního muže. Skutečnost není tak černobílá.

Až přijde střet s realitou

Kosovo jistě hraje svoji roli, ale ne takovou, jak by se mohlo zdát. Radikálové získali stejně hlasů jako při minulých volbách. A dokonce i trochu proměnili rétoriku, jež zamířila k heslům o sociální spravedlnosti, boji proti korupci a „zemědělství jako základu národní ekonomiky“.

Průměrný volič radikálů není člověk, který spí doma s kalašnikovem a na rozkaz podřezává Chorvaty, Bosňáky či Albánce. Radikály volí ti, kdo ztratili ekonomickou a společenskou transformací: chudí, méně vzdělaní, lidé z venkova a malých měst i srbští uprchlíci z ostatních částí bývalé Jugoslávie – tedy ti, kteří právě Šešeljově politice vděčí za to, že přišli o střechu nad hlavou.

Naproti tomu urbánní Srbsko reprezentují voliči demokratického bloku, který získal v úhrnu většinu. Jsou to mladí, vzdělaní lidé, pro něž je evropská perspektiva přece jen důležitější než to, komu bude patřit Kosovo – chudý kus země, kde stejně v životě nebyli a kde žijí skoro dva miliony Albánců, kteří už za žádných okolností součástí Srbska být nechtějí.…