Anketa: Jsou Češi opravdu společností nevěřících?

Anna Hogenová

filozofka

Nechodí-li člověk do kostela, ještě to neznamená, že nevěří. „Posvátné“ bylo pociťováno i před vznikem náboženství jako instituce. „Posvátné“ je každé transcendující vytržení z každodennosti, kdy nás téměř „zalehne“ něco krásného, dobrého a spravedlivého. Proto mnozí lidé mají slzy v očích, když pocítí dobro, slušnost, spravedlnost, protože v našem světě se nosí „pragmatičnost“, jež není nic jiného než skrývaná chamtivost a sofistika. Ti lidé, kteří mají v očích slzy, setkají-li se s něčím čistým, se většinou za ty slzy stydí. Zajímalo by mne proč.

Jan Sokol

teolog a filozof

Česká společnost je přizpůsobivá a vcelku úspěšná, zároveň jí ale chybí sebevědomí, pevnější kořeny i odvaha dívat se do budoucnosti. Česká inteligence má sklon k radikalismu, chytá se novinek a pomáhá si negativismem. Jako kdyby každý chtěl být docela maličký Nietzsche. Na rozdíl od něho je ovšem v duchovních a náboženských věcech málo vzdělaná. Katolická církev ztratila nejméně dvě generace elit, zato její protivníci se pružně přebarvili a vesele pokračují v agitaci. Duchovním chybí vzdělání, církev se uzavírá do sebe a hraje kruhovou obranu. A přesto jsou i mezi Čechy věřící lidé.

Jan Spousta

sociolog

Jistěže nejsme, i když teď patříme mezi národy s nejnižším podílem členů církví v Evropě a početně vzato nevěřící převažují. Většina Čechů však nepatří do tábora přesvědčených ateistů. Výzkumy ukazují, že lidé často nejsou bez náboženské víry, jenom ji už nespojují s církví a často ani s křesťanskou tradicí a nevyjadřují ji obvyklými teologickými pojmy.

A nezapomínejme, slovo víra neoznačuje jen náboženskou víru, víru v užším smyslu slova. Je tu i víra v sebe sama, důvěra k druhému člověku, víra v budoucnost. Mám pocit, že za těch osmnáct let, která jsme ušli od listopadu, ani tato víra neslábne, ba spíš naopak roste. Dělá mi to radost.

Petr Uhl

novinář

Česká společnost je převážně nevěřící, i když vaše „opravdu“ v otázce snad vybízí dokazovat, že Češi jsou přece nějak duchovně založeni. Podle statistik se v ČR hlásí k nějaké církvi nebo náboženství nejméně lidí v Evropě. V běžném životě protestantských zemí nebo Francie se ale religiozita obyvatelstva neprojevuje silněji než u nás. Ateismus či spíše agnosticismus však neznamená, že česká společnost je méně mravná než jiné. Více mě trápí přemíra pověr – sekty, horoskopy, léčitelství a jiné bludy. Ano, kde není víra, tam přichází pověra. Ale asi bychom měli tmářství čelit i jinak než jen obranou tradičního náboženství.