Hitler nás baví

Když Charlie Chaplin natočil v roce 1940 Diktátora, zdálo se to odvážné i úlevné. Když George Tabori napsal v polovině 80. let hru Mein Kampf, slavil úspěch díky důmyslnosti a vtipu. Když HaDivadlo v roce 2007 uvádí persifláž Arnošta Goldflama Doma u Hitlerů, můžeme se ptát: Proč vlastně?

Podivné jsou už okolnosti, za kterých inscenace vznikala. Nebývá zvykem, aby první premiéra sezony přišla až v listopadu. Na vině jsou nedořešená autorská práva u hry E. F. Buriana Pařeniště, kterou měl sezonu v HaDivadle začít J. A. Pitínský. Jediným trumfem podzimu tak měla být právě Goldflamova nová hra v režii Jolany Kubíkové. Ta však byla týden před premiérou pro neshody se souborem odvolána a veškeré propagační materiály o ní nyní tvrdošíjně mlčí (režie se podle nich ujalo celé HaDivadlo). Konečně do třetice všeho nestandardního není obvyklé, aby autor po premiéře vystoupil a vyjádřil před publikem výhrady k nastudování, zejména ke škrtům v původním textu.

Blbeček Führer

Inscenaci tvoří šest výjevů ze života vůdce. První zastihuje mladého Adolfa na brněnském nádraží, kde potkává Stalina a malého Georga Taboriho, jehož tu zapomněl otec. Poslední se v podobně fiktivní konstelaci odehrává v Jižní Americe, kam Hitler uprchl na konci války. Pod heslem Kunst macht frei se tu konečně věnuje malířství a…