Konec levného jídla

Když šli o prvním prosincovém víkendu Venezuelané do volebních místností, jedním z neobvyklých průvodních jevů voleb byl nedostatek základních potravin. Něco podobného se stalo i před parlamentními volbami v Rusku. Vláda obou těchto ropných velmocí zavedla regulaci cen potravin a to vedlo k logickým důsledkům. Podobné regulace jsou překvapivě rozšířené – jde o instinktivní reakci na jednu z nejpozoruhodnějších změn, které po mnoha letech zaznamenal trh s potravinami: skončila éra levného jídla.

Historický rekord

Začátkem září světová cena pšenice vystoupala nad 400 dolarů za tunu, což je její historické maximum. Přitom ještě v květnu se pohybovala kolem 200 dolarů. V reálných číslech se sice pořád nachází hluboko pod rekordními čísly z roku 1974, přesto je však na dvojnásobku průměrné ceny za posledních 25 let. V průběhu letošního roku cena kukuřice překročila 175 dolarů za tunu, což je také světový rekord. Z maxima sice opět klesla, ale i při 150 dolarech za tunu je stále o 50 % nad průměrem roku 2006.

Když cena některé plodiny prudce stoupne, zemědělci toho chtějí využít a osází jí pole, která dosud sloužila jiným účelům. Rostoucí cena pšenice tak tlačí nahoru i ceny dalších plodin. Cena rýže letos rostla pomaleji, ale i tak dosáhla rekordních úrovní. Index cen potravin týdeníku The Economist je v tuto chvíli nejvýše od roku 1845, kdy se začal počítat, přičemž za…