Ficova láska

„Jaké to je, tisknout ruku diktátorovi?“ ptali se jízlivě britští novináři svého premiéra Tonyho Blaira po jeho audienci v Kaddáfího stanu před třemi roky. Zkušený cynik Blair se potil pod libyjským sluncem, ale věděl, že ho v očích novinářů spasí jen jediné – tvářit se, že mu jeho vlastní cynismus přece jen trochu vadí.

Slovenský premiér Robert Fico je na rozdíl od Blaira na svůj cynismus pyšný. „Tak intenzivně, jako se mluví o pachatelích, mělo by se mluvit i o obětech,“ řekl novinářům doslova, když přišla řeč na bulharské sestřičky odsouzené libyjským soudem na smrt za to, že prý nakazily stovky dětí virem HIV.

To nebyl lapsus linguae, to byla upřímnost. Bulharské sestřičky jsou pro Fica pachatelky a zaslouží zemřít, neboť on na rozdíl od Evropské unie libyjským soudům věří. Právník Fico se vždy přimlouval za trest smrti a konečně našel v Kaddáfím spřízněnou duši. A pro nemocné děti mu nabídl čerstvý slovenský vzduch. O čem ještě s diktátorem rozmlouval? „O boji proti světovému imperialismu,“ svěřil se novinářům.

Nakonec aby byl člověk vděčný za to, že Blair je pokrytec. Protože Fico, jenž vládne malé zemi hned za českými humny, to se svou láskou k diktátorům myslí opravdu upřímně.