A pak podporujte svého šerifa!

V Ostravě vznikají periferie i uprostřed města, ve čtvrtích, které obstaví průmysl a liniové stavby a jejich ulice přestanou dýchat. Lidé, kteří na to mají, si pak odtud pomáhají pryč, ostatní zůstanou, případně jsou sem natlačení další chudí z lepších čtvrtí. Tahle koncentrace chudoby a s ní souvisejících patologických a kriminálních jevů je pro jedny řešením a pro druhé noční můrou. Říkala mi stará paní bytem v Ostravě-Vítkovicích na adresu komunity usazené v jejím sousedství: Kdyby je někam odvezli, neptala bych se kam, hlavně že by byli pryč. Než se ušklíbneme nad rasismem tohoto výroku, rozhlédněme se kolem: hromady odpadků, vypáčené dveře, vytlučená okna, tlupy řvoucích dětí a výrostků, křik opilců a ukradeno je vše, co není přikováno. Kdo by v tom chtěl žít? Může snad ta stará paní za to, že tam zestárla a někdo dopustil, aby se poklidná čtvrť změnila v ghetto? Ta paní, která touží po tom, aby její sousedy někam odvezli, je přitom oběť jako oni. Je chycena do téže pasti jako matky kluků, ze kterých nic nebude, jako zfetované děti, nezletilé prostitutky a oběti zlodějů, kteří svůj lup prodávají ve sběrnách a zastavárnách vlastněných bílými a prohrávají v hernách, jejichž majitelé též nejsou zrovna snědí. Na těchto lidech se dá vydělat a vydělává se neuvěřitelné množství špinavých peněz, z nichž část skončí také v čisté bílé městské kase. Proč tedy omezovat podnikání? Je přece nezadatelným právem každého člověka prodat autorádio ve tři ráno a peníze hned prohrát v herně, stejně jako vykupovat do šrotu nové tyče od dopravních značek a dekly z kanálů. To jen ti nepřizpůsobiví tu dělají binec. A už přichází statečný okresní šerif, který nekontroluje sběrny, neomezuje zastavárny a automaty, jejichž majitelé mají dost peněz na ochranu svých zájmů; náš hrdina jen vyžene pár chudáků i s dětmi na nějakou další periferii a je za to všemi vzýván. I když jeho gesto neřeší nic. Tihle lidé totiž nejsou nepřizpůsobiví, naopak velmi přizpůsobiví a jako každá chudina umí využít všech možností, které jim prostředí periferních ulic skýtá. A na tom prostředí by měl šerif pracovat a prosazovat právo a pořádek a chránit nevinné lidi. Inspirace tu je. Třeba v kancelářích, kde pracuji, uklízí velmi pracovité ženy z romské komunity, a máme čisto a je na ně spolehnutí. Jen si říkám, jaké to pro ně musí být, každý den se vracet do ulic, kam „slušný“ člověk nepáchne.

Autor je spisovatel.