Radar a knihovna

Václav Klaus před časem prohlásil, že než by dopustil výstavbu knihovny na Letné, raději se připoutá k bagru. Žádný podobný výrok však nepronesl v souvislosti s rozhodnutím vlády investovat 1,4 miliardy korun do silnice vedoucí k navrhované americké radarové základně v Brdech. Nejde přitom o peníze, jedná se o priority vlády a o projev naprostého pohrdání obyvatelstvem a národním dědictvím. Existují čtyři důvody, proč se postavit proti plánům na radar, zatímco debata o knihovně pokračuje.

Zaprvé, jde o naprosté pohrdání principem demokracie. V situaci, kdy je proti výstavbě radarové základny 68 % české populace, vláda veškeré námitky prostě ignoruje a pokračuje v realizaci projektu. Výstavba knihovny nevadí ani vzdáleně srovnatelnému množství lidí.

Zadruhé, radarovou základnu nepotřebujeme. Argument, že fungující knihovnu již máme, a proto neexistuje potřeba stavět novou, se stejnou měrou týká i radaru. USA, Rusko, NATO, Velká Británie a Francie disponují odstrašující jadernou silou, která stačí zabránit útoku na Evropu a její sousedy. Tvrdit, že se „lotrovské“ státy nebudou chovat stejně jako Američané a Sověti během studené války, znamená podceňovat logiku vzájemného vyhlazení. A co se teroristů týče, ti nemají potenciál k tomu, aby vystřelili raketu do atmosféry. Mohou někam propašovat a odpálit jadernou nálož, ale tomu žádný radar nezabrání. Celý projekt nahrazuje skutečnou diplomacii a dialog iluzí bezpečnosti.

Zatřetí, bezpečnost tu stojí proti kultuře. Radar žádnou bezpečnost proti teroristickým útokům garantovat nemůže a logika vzájemného odstrašení brání státům, aby jaderné zbraně použily. Zároveň ale záchrana a uložení národního kulturního a intelektuálního dědictví zaniká v debatě o estetice a nákladech. To staví společenskou dohodu mezi občany a vládou na hlavu. Radar má kromě životů údajně také chránit náš nejcennější majetek – kulturu. Jak toho lze dosáhnout, když naše kultura a dědictví tlejí v nevyhovujících skladech?

A nakonec mrhání politickým kapitálem. Žádná mezinárodní organizace, jíž je Česko členem, výstavbu radaru nepodporuje. NATO, Evropská unie a OSN prohlásily, že základna ve skutečnosti hrozbu jenom posílí. Pokud Češi na základně přesto trvají, ztrácí sympatie, které se jim v těchto organizacích podařilo časem získat.

Stavím se tedy za poznámku prezidenta a chtěl bych ho vidět připoutaného k bagru. Nikoliv ale na Letné, ale na silnici k radaru.

Autor je Američan, v Česku učí angličtinu.