Zločin mezi ingoty

Petr Zelenka se nebojí riskovat. Nápad převést na filmové plátno atmosféru mimořádné adaptace Bratrů Karamazových, která se už osm let hraje v Dejvickém divadle, by se na první pohled mohl zdát jako – parafrázujme název Zelenkova předchozího divadelního a filmového kusu – opravdové šílenství. Záznamy divadelních představení totiž vždy nutně pokulhávají za diváckým prožitkem na vlastní oči. Režisérova mise ale skončila tvůrčím happy endem.

Industriální chlad

Zelenkovi se ve filmu Karamazovi podařilo věrně zachytit energii a dravost, které sálají z úspěšné inscenace režírované na divadle Lukášem Hlavicou. Adaptace vychází z proslulé dramatizace Evalda Schorma, jehož představení udělalo v sedmdesátých letech z Divadla Na zábradlí jeden z ostrůvků pozitivní kulturní deviace v normalizační mizerii. A jako se tehdy obtížně sháněly lístky na Barťáka a Heřmánka, nyní se každý měsíc před pokladnou komorního divadelního prostoru pod Vítězným náměstím stojí předprodejové fronty na Trojana a Krobotovou.

Zelenka stále aktuální příběh otcovraždy, v němž se pod kriminální zápletkou o lidské nízkosti a relativitě pravdy řeší univerzální existenciální otázky, přenesl do fotogenického prostředí oceláren. Nápad za miliony. Industriální chlad špinavého a zaprášeného prostoru, netečná majestátnost kovových konstrukcí a obřích železných háků dobře ladí s morální…