Den experta OSN

Ten den ve Lvově začal velmi brzy. V lůžkovém kupé rychlíku z Kyjeva jsem se do něj tak nějak proklímal a protřásl bez výraznějšího přerušení spánkem. Takže ráno v půl šesté na nádraží stojím perfektně připraven k tomu, abych využil služeb nejbližší restaurace bez ohledu na její úroveň. Místní průvodce si bohužel není jistý kam nás zavést. Podle něj prostě v tomto více než milionovém městě není v šest ráno otevřená restaurace, kde člověku uvaří kafe.

Nezbývá tedy než chytit taxík a nechat se vozit ulicemi, v nichž si chvíli připadáte jako na klasickém sovětském sídlišti a jindy zase jako ve zpustlých Nuslích někdy v dobách konce socialismu. Nakonec se podařilo najít jedno „café“, ve kterém nám mátožná obsluha udělala nejen ham&eggs, ale přinesla i kávu. Tedy kávu – normálního českého turka! Já si vždycky myslel, že podobným způsobem mrší kafe jenom Češi.

Nějak jsme přežili do 9.00 místního času, kdy se konečně vydáváme do místní tazatelské agentury. Ta pro jeden z projektů Rozvojového programu OSN zjišťuje spokojenost místních obyvatel se službami – a na nás je kontrolovat přesnost sběru dat. Velký sál vybavený moderní technikou, u počítačů sedí se sluchátky na uších studenti místní univerzity a pracují úplně stejně jako jejich kolegové v Čechách, Indii nebo USA. Jsou šikovní. Mluví rusky, ukrajinsky a anglicky bez viditelných problémů. Já vím, že je to jen…