Editorial

Často se nás ptáte, jak je možné, že ten či onen politik, starosta, odborník, soudce či jiná veřejně činná osoba odmítá odpovídat na otázky redaktorů. Pro novináře je to mnohdy dobrá zpráva, protože to ukazuje, že se ptají dobře. Pro veřejnost to ale dobrá zpráva není, protože se pak těžko dobere informací.

Neodpovídání je jako nemoc, která se nesnesitelně rychle šíří, je nakažlivá a není proti ní obrany. Veřejně činní lidé přitom musí skládat veřejné účty a mnohdy to jinak než přes média nejde. Potíž je v tom, že když se rozhodnou neodpovídat, nic nepříjemného je nepotká. Naopak doufají, že když nedají své stanovisko, tak článek či reportáž nevznikne.

Velmi často se pak stane, že ti, kteří odmítali odpovídat, si stěžují na nepřesnosti novinářů, a snaží se je dokonce i tahat před soud.

Média ale nejsou tak bezbranná. Bohužel zapadlo loňské rozhodnutí Ústavního soudu, které ukázalo, že i neodpovídání má své důsledky. Česká televize natočila reportáž o zdejší justici, kde působí řada předlistopadových soudců. Konkrétně se zmiňovala o soudkyni Stanislavě Pýchové, která na to zareagovala žalobou televize. Až Ústavní soud její „stížnost“ označil za neoprávněnou.

Důvodů byla celá řada, nicméně soudci dali novinářce za pravdu i přesto, že se dopustila určitých nepřesností. V nálezu soudu stojí, že redaktorka se všechny informace „snažila ověřit“, ale úřady ani sama soudkyně (odmítla se s ní vůbec setkat) jí „potřebné informace neposkytly a znemožnily tak nejsnazší a nejsamozřejmější cestu k potvrzení nebo vyvrácení hypotézy“. A nyní pozor: „Nelze však přehlížet, že omezování přístupu k informacím nutí novináře k autocenzuře, či dokonce opuštění tématu, což může oslabovat roli žurnalistiky při kontrole moci,“ takže není divu, že se redaktorka „nenechala odradit a svou hypotézu ověřovala analýzou pro ni dostupných rozhodnutí“.

Pointou nicméně bylo, že Česká televize vlastním redaktorům nevěřila, a poté co dostala žalobu na stůl, vyhodila novináře, dramaturga pořadu a pro jistotu zrušila i pořad, kde se reportáž vysílala. Což jen dokazuje, že práci médií v této zemi rozumí málokdo.

Až si zase příště přečtete, že někdo odmítá s novináři mluvit, věřte, že to není chyba žurnalistů. A pro tajnůstkáře: následky si ponesete sami.

Vážené dámy a pánové, příjemné čtení vám přeje

ERIK TABERY