Humor a známky krize

Ta role mu moc nesedí. Ale nevadí mu. Jiří Kovanda (1953) si teprve zvyká, že se najednou ocitl na výtvarném výsluní, o jakém se mu ani nezdálo. Autor, kterého by při zběžném pohledu nebylo zas tak těžké považovat za pouhou kuriózní figurku a o kterém v minulém režimu věděli jen zasvěcení, sbírá jeden úspěch za druhým. Co je ale podstatnější: o tom, že čerstvý pětapadesátník Kovanda na scéně skutečně něco znamená, hovoří víc než ceny a jeho galerijní prodeje fakt, že se na něho s oblibou odvolávají o dvacet či třicet let mladší kolegové.

Kdo to byl?

Pro řadu lidí to bylo zklamání. Příchozí od svého umělce čekali ledacos: že jim bude nenápadně strkat bonbony do batohů, že se přitiskne ke zdi a takto obkrouží celou místnost, že si sedne k telefonu a bude čekat, jestli mu někdo nezavolá, že se sebere a rychle kamsi odběhne. Jiří Kovanda ale v uměleckém centru Karlin Studios na začátku dubna v rámci cyklu Výtvarná výchova, pořádaného výtvarnicí Evou Koťátkovou, nepředvedl nic podobného svým dřívějším slavným akcím. Stoupl si před tabuli a svým žákům hodinu a půl předčítal z Lamačovy klasické knížky Myšlenky moderních malířů. Co si o umění myslel Dalí, Duchamp, Filla.

Zas tak velké překvapení to ale nebylo. Ke Kovandovi se zkrátka musí přistupovat s tím, že se od něj dá čekat naprosto cokoli. V klatovské Galerii U Bílého jednorožce nyní probíhá jeho…