Novinky

PETR STANČÍK: PÉRÁK

Druhé město, 118 stran

Legendu o protektorátním superhrdinovi s pružinami místo chodidel oživil ve svižné próze Petr Stančík. Z komiksově laděného příběhu čiší radost z fabulace a fantazírování. Autor, který se léta na literární scéně pohyboval pod pseudonymem Odilo Stradický ze Strdic, odkrývá nejen dosud neznámé pozadí atentátu na Heydricha. Historii v knize píší krásné odbojářky, levitující buddhističtí mniši ve službách třetí říše nebo třeba francouzská lóže svobodných zednářů.

GEORGE E. HYDE: LID RUDÉHO OBLAKA. DĚJINY OGLALSKÝCH LAKOTŮ

Přeložil Jan F. Ullrich, Paseka, 320 stran

Sedící býk, Šílený kůň nebo Geronimo jsou dnes v panteonu severoamerických indiánských hrdinů 19. století mnohem známější jména, měřeno úspěšností praktické politiky je ale náčelník Rudý oblak předčí. Vůdce oglalských Lakotů (lidověji Siouxů) vedl zřejmě nejúspěšnější válku proti bílým přistěhovalcům a dotlačil vládu Spojených států v roce 1868 k podpisu velkorysé smlouvy zaručující domorodcům tradiční loviště. (Později byla mnohokrát porušena, kvůli čemuž se indiáni dodnes soudí.) Kniha popisuje dějiny kmene od poloviny 17. století až po vynucený odchod do rezervace Pine Ridge – mimochodem dnes nejchudšího místa USA.

JAROSLAV ŠEDIVÝ: VELVYSLANCEM U EIFFELOVY VĚŽE

Mladá fronta, 267 stran

Autor této knihy nebyl jen historikem a diplomatem. Po roce 1970 byl zatčen, vězněn a později na bezmála dvacet let odkázán k práci čističe oken a výkladních skříní. Po revoluci nastoupil jako poradce na ministerstvo zahraničí a odtud už vedla jeho cesta do Francie, kde v letech 1990–1994 působil jako náš velvyslanec. Kniha, kterou o tom napsal, je kombinací osobně laděné eseje a pečlivého zaznamenání událostí, ke kterým autor dohledává příčiny a domýšlí následky.

TEREZA BOUČKOVÁ: ROK KOHOUTA

Odeon, 332 stran

Knihy Terezy Boučkové lze číst jako svým způsobem příběh na pokračování. Hrdinka je stále ta samá. Ta samá Boučková. Jen její adoptované děti od poslední knihy povyrostly a pendlují teď mezi domovem, nápravnými zařízeními a soudy. Matka se trápí nejen s nimi, ale i sama se sebou: má důvěřovat jednomu, nebo druhému režisérovi? A nemá si svůj „absolutní“ film natočit sama? Bude na to mít odvahu? Stojí ještě někdo o její psaní? Chvílemi úmorné, ale autentické. Jedno je však jisté: pokud uvažujete o adopci, tak tuhle knihu nečtěte.