Editorial

Vyrazit před Vánoci na nákup knih znamenalo připravit se na zoufalý boj o záchranu palců na nohou. Mezi tolika lidmi se téměř nedalo proplout, aniž by někdo neotiskl svou podrážku na vaši botu.

Ze všech stran se na nás hrnou informace, že Češi patří mezi nejvášnivější čtenáře a stále roste počet vydaných titulů. Rozhodli jsme se tedy vypátrat, jak si vlastně dnes knižní trh a spisovatelé vedou. Byl v tom i trochu sobecký zájem, protože v Respektu je hned jedenáct kmenových autorů (nemluvě o spolupracovnících), kterým nějaká vlastní knížka vyšla.

Zjištění, která sesbíral Jan Gregor, rozhodně stojí za přečtení, a tak vám nebudu prozrazovat, jak to celé dopadne.

Je ale evidentní, že knihy se nestaly obětí fascinujícího vynálezu jménem počítač a potažmo internetu. Pro lidi do třiceti let je už téměř nepředstavitelné, že by mohli fungovat bez jeho pomoci. Využívá se zkrátka všude – úřady počínaje a umělci konče.

Stále přibývá i lidí, kteří pamatují dobu, kdy ještě doma nebyly ani televizory, a chtějí se také poprat s počítači. O seniorech, kteří se učí pracovat s nejmodernější technikou, je článek v rubrice Trendy.

Za pozornost nepochybně stojí i text viceguvernéra České národní banky Luďka Niedermayera o přijímání eura. Jde o kvalitní analýzu české přípravy na přijetí společné měny. Viceguvernér se věnuje většině argumentů pro a proti rychlému zavedení eura, takže se čtenář může v tomto tématu lépe zorientovat.

A sáhněme ještě po dění v zahraničí. Ve Spojených státech začaly prezidentské primárky, o kterých píše komentář Jiří Sobota a v rubrice Eseje i známý novinář Timothy Garton Ash. Ten konstatuje: „Rok 2007 jsem zahájil jako entuziastický obamovec. Do roku 2008 vstupuji jako střízlivý clintonovec.” Proč? To si přečtěte na straně 63. Já jen doplním, že je fascinující, jak přesně výsledky ve státě Iowa předpověděly agentury měřící veřejné mínění.

Omlouvám se článkům a jejich autorům, na které tu nezbylo místo. Není v tom nic osobního.

Vážené dámy a pánové,

příjemné čtení vám přeje

ERIK TABERY