0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst
17. 5. 2008

Editorial

„Hrdinství nelze definovat,“ říká sice v rozhovoru s Terezou Brdečkovou autor slavné knihy Gottland Mariusz Szczygieł (str. 42–45), ale hrdinsky se podle něj zachovala například Helena Vondráčková, když přiznala, že by byla bývala podepsala Antichartu, kdyby za ní tehdy přišli.

simecka 300
Autor: Respekt
Autor: Respekt
Fotografie: Martin M. Šimečka - Autor: Pavel Reisenauer Autor: Respekt
↓ INZERCESmetanova Litomyšl

„Hrdinství nelze definovat,“ říká sice v rozhovoru s Terezou Brdečkovou autor slavné knihy Gottland Mariusz Szczygieł (str. 42–45), ale hrdinsky se podle něj zachovala například Helena Vondráčková, když přiznala, že by byla bývala podepsala Antichartu, kdyby za ní tehdy přišli. V Polsku by si podle Szczygieła tak odvážné prohlášení nikdo nedovolil, protože „všichni by si chtěli hrát na nezlomné“.

Z toho vyplývá, že v Polsku je k veřejnému přiznání vlastní zbabělosti potřeba možná ještě větší odvahy než zbabělý nebýt. V Česku je to ovšem naopak – zbabělost je tady ceněna jako racionální volba pro přežití.

Ukázkovým příběhem o racionalitě zbabělosti by mohla být sága jednoho údajného úplatku (str. 1016–19).

V „kauze Čunek“, která ve jménu přežití současné vlády zamořuje veřejný prostor, vidíme jako v kapce vody celou bídu českého antihrdinství. Podivní vyslanci (koho jiného než vlády?) vytrvale pouštěli malé dávky hrůzy s jistotou, že nakonec u někoho zaberou. Zabraly.

Podivné na tomto příběhu je vlastně to, že antihrdinství a racionalita mohou někdy dosáhnout i opačného efektu, než byl zamýšlen těmi, kdo se dožadovali omluvy za přezdívku „justiční mafie“. Žalobkyně Zlatuše Andělová nepotřebuje být hrdinkou (byť samozřejmě může), aby řekla pravdu o tom, jak se ji špičky české justice pokoušely zastavit ve vyšetřování podezřelého vicepremiéra. Právě naopak: strach z trestu za lež pod přísahou je v českém prostředí účinnější cestou k pravdě než sklon k hrdinství. Paní Andělová si nehraje na „nezlomnou“. Její rozhodnutí mluvit pod přísahou pravdu je racionální, a proto také důvěryhodné. Jak podivné a jak české. Mariusz Szczygieł by měl radost.

Skutečným antihrdinou je však v celé kauze česká vláda. Kéž by premiér Topolánek se stejným patosem, s nímž vzdával úctu odvaze českých vojáků v Afghánistánu a za nějž ho právem chválí Luboš Dobrovský (str. 13), našel také odvahu odvolat ty, kteří uvrhli českou politiku a justici do dnešní bídy.

Vážené dámy a pánové,

příjemné čtení vám přeje

MARTIN M. ŠIMEČKA


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].