0:00
0:00
Kultura14. 6. 20083 minuty

Everest z rybářské vesnice

Tenhle šedesát let starý film sváděl renomované filmové odborníky k efektním bonmotům. Kritik Peter Johny Dyer označil snímek Luchina Viscontiho Země se chvěje (1948) za „Everest neorealismu“.

Astronaut
Autor: Respekt
Autor fotografie: Česká televize Autor: Respekt

Tenhle šedesát let starý film sváděl renomované filmové odborníky k efektním bonmotům. Kritik Peter Johny Dyer označil snímek Luchina Viscontiho Země se chvěje (1948) za „Everest neorealismu“. Jedna z nejvlivnějších amerických filmových recenzentek druhé poloviny dvacátého století Pauline Kaelová ho zase onálepkovala termínem „nejlepší nudný film, který kdy byl natočen“. Dvouapůlhodinové sociální drama z chudé rybářské vesnice opravdu klade jisté nároky na divákovu trpělivost – kvazidokumentárním stylem, který podtrhuje vypravěčův komentář mimo obraz, zaznamenává pracovní rituály vesničanů i jejich banální konverzace. Neherci z řad obyvatel malé sicilské vesničky představují sami sebe a podíleli se na dialozích v sicilském dialektu. Působivá kamera využívající úchvatné přírodní scenerie však dělá z minimalisticky pojaté ságy sugestivní poetické dílo.

↓ INZERCE

Visconti, dlouholetý člen komunistické strany, se ve svém druhém celovečerním počinu pustil do příběhu postaveného na marxistických tezích. Jeho poselstvím bylo ukázat vykořisťování chudé sociální vrstvy kapitalistickými obchodníky. Vypráví o rodině Valastrových, kterou stejně jako ostatní ve vesnici živí moře. Muži vyjíždějí na ryby, ženy čekají na jejich návrat a starají se o domácnost. Každodenní dřinu a boj s přírodou jim ulehčují sny - o dobrém výdělku, výhodných sňatcích, velké zabezpečené rodině. Nejstarší ze synů, Ntoni, se ale jednoho dne vzepře. Má dost okrádání ze strany místních byznysmenů a chce se osamostatnit. Dokonce přemluví rodinu, aby zastavila dům, a tak získala kapitál do začátku. Jeho vzpoura je však osamocená. A když se k tomu přidají nepříznivé živly, vše se obrací v pohromu.

Díky tomu, že se Viscontimu podařilo dosáhnout mimořádné autenticity při ponoru do života chudých vesničanů, ideologický náboj z filmu příliš rušivě nevyčnívá. Formálně jde nicméně o film revoluční, režisér v něm dovedl stylistické postupy neorealistů do extrému. Pracoval bez předběžného scénáře, bez herců, nechal se inspirovat situacemi na place. Po letech na film vzpomínal slovy: „V době Země se chvěje mi mé profesionální svědomí říkalo: musíš to udělat, musíš dojít až na hranice této metody a nesmíš udělat žádný ústupek. Musíš naopak dokázat, že je to správná cesta a že ostatní, samozřejmě kromě několika výjimek, se mýlí.“

Jeho umělecká vize přesvědčila odbornou veřejnost a film získal jednu z hlavních cen na filmovém festivalu v Benátkách. Méně se již nechali uhranout diváci a kvůli komerčnímu neúspěchu si Visconti musel nechat zajít chuť na dvě další pokračování zamýšlené trilogie. Přesto je raný snímek klasika světového filmu i po šedesáti letech od doby svého vzniku stále živý. Na jednu stranu zaujme přesvědčivým vystižením reálií poválečné Itálie, na druhou je nadčasovým a univerzálně platným eposem o lidské bídě a touze se z ní vymanit.

Země se chvěje

ČT 2, 18. 6., 23.40


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].