Loučení se stvořitelem světa

Jaroslav Formánek

(1960) pobýval od roku 1989 dlouhou dobu ve Francii, odkud přispíval do Respektu komentáři o francouzské politice, nyní je stálým členem redakce. Je autorem prózy Dlouhá kakaová řasa (1993), povídek z 80. a 90. let Beze stop (2001) a románu Francouzský rok (2005). Jeho poslední kniha Na cestě vyšla letos. Z francouzštiny přeložil knihy Wilfrieda Martense První a druhá Evropa (1995) a Michela Winocka Historie extrémní pravice ve Francii (1998).

Slovo může spoutávat, likvidovat, klamat, ale taky osvobozovat, pokud okolní dění pojmenovává správně, nevyhýbá se pravdě. Bezpochyby to platí o všech oblastech života. V literární činnosti snad ale ještě víc, neboť ta stojí a padá především na slově, jež čtenáři přenáší autorovu osobní zkušenost či jeho svědectví o určité době, smyslu života.

Generace českých spisovatelů, básníků a překladatelů, kteří se začali prosazovat po 2. světové válce, byla z mnoha pohledů výjimečná. Jedna z jejich výlučností spočívala právě v tom, že mimo vnímavost, empatii, literární talent, tuto sílu pravdivého slova ctili a při psaní svých děl z ní vycházeli navzdory pro svobodu nepříznivým dobám nacistické okupace i komunismu, navzdory vábničkám mocných či naopak perzekuci, trestání, cílenému zastrašování.

Plejádu těchto osobností lze přiblížit například Kolářem, Zahradníčkem, Palivcem, Hančem, Ortenem,…