My, dva králové
Nejuzavřenější, velmi sebevědomá romská skupina si dosud navzdory všemu a všem dokázala uchovat nejen jazyk a svou specifickou kulturu, ale i tradiční, uvnitř komunity platné pojetí práva. Odhadnout, co konec spravedlnosti přinese českým Olachům do budoucna, nedokážou v tuto chvíli ani romisté, ani samotní „poddaní“ dvou soupeřících králů.
Křik, kletby a slzy – na obvykle tichých chodbách brněnského paláce justice se vzdouvá vášeň. Účastníci sporu jsou navlečeni do neprůstřelných vest a přes dělící kordon policejních zakuklenců si navzájem hrozí v nesrozumitelné romštině.
Kdo ještě nestihl tuto zpestřující grotesku televizních novin, může se těšit. Drama jako z latinskoamerické telenovely bude pokračovat až do konce září, kdy krajský soud rozhodne spor mezi dvěma rodinnými klany olašských Romů – brněnským a ostravským.
V jako vendeta
Před brněnským palácem justice je dusno. Právě skončilo další zasedání soudu ve věci postřelení Josefa Lakatoše, jednoho z předních brněnských olašských Romů. Už více než před měsícem jej během noci v bytě napadla skupina Olachů z Ostravy. „Nejdříve nás bili baseballovými pálkami. Pak mého muže postřelili,“ vypověděla před soudem manželka postiženého Helena Lakatošová. Střílet měl podle ní Ladislav Daniš; ten vinu stejně jako ostatní Ostravští odmítá. „Nestřílel jsem, nebudu vypovídat,“ opakuje neustále Daniš.
Samotný Josef Lakatoš nejdřív kvůli špatnému zdravotnímu stavu odmítl před soudem vypovídat, nakonec však přišel. A oproti předchozím policejním výpovědím změnil názor. „Nevím, kdo na mě střílel, Daniš to nebyl,“ říká v soudní síni.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
