Jak ztratit a najít ráj

Ráj je možné ztratit v každé minutě. Třeba jen tím, že máte náladu a za zvuků písní Björk sjedete z cesty a ocitnete se v pekle favely Sao Paula. Peklo vás pozře, pošramotí, vyvrhne a pak už nikdy nejste jako dřív. Takový osud uchystal jeden z nejpozoruhodnějších současných nizozemských autorů Cees Nooteboom (1933) své hrdince v knize Ráj ztracený.

Jistěže tu autor odkazuje na Miltonův Ztracený ráj, stejně jako na dalších tisíc a jednu věc z dějin malířství a kultury vůbec. Nooteboom je dodnes schopný číst Tacita v originále, je to svérázný samouk, jehož vyhazovali ze všech škol, na kterých se kdy ukázal, znalec umění, o němž také píše knihy, básník a cestovatel. Vůbec si neláme hlavu tím, že by třeba čtenář nějakou narážku nepochopil. Vždycky totiž chtěl psát „divné knihy“ a jeho přístup k čtenáři by se dal shrnout do lakonického „ber, nebo nechej být“.

Smrt, čas a láska

Přes všechnu lásku k umění je dnes Cees Nooteboom – literárně plodný je především, když si něco zapisuje v letadle nebo ve svém studiu na Ibize – vnímán především jako spisovatel, jenž píše jakési zvláštní cestopisy. Kariéru ostatně zahájil právě na „cestovatelském stipendiu“, které získal jako dvacetiletý za své ranné básně: knihou Filip a ti druzí z roku 1955.

Přestože se děje jeho knih odehrávají všude po světě a…