Ďábel do domu

„Argentinci by v Evropě umřeli hlady!“ tvrdil jeden známý a ukusoval z právě přinesené horké pizzy. Vysvětlení tkvělo v tom, že by v Evropě Argentincům nikdo nic do domu nedovezl. Ani pizzu, ani koláček se sýrem, s rokfórem, kuřetem nebo zeleninou, ani „čínu“, ani sushi, ani nákup ze supermarketu, ani zmrzlinu, ba dokonce ani žrádlo pro psa. A když ano, museli by to zaplatit.

„Donáška do domu je základní předpoklad fungování malého podniku rodinného typu vázaného na zákazníky z jedné čtvrti.“ Tak by mohla znít poučka z nějaké argentinské učebnice managementu. Ta věta ale může platit jen proto, že státem dotovaný benzin stojí v přepočtu

15 korun za litr. Tradice místních rodinných pizzerií, pekáren, jídelen a zmrzlináren nebyla přerušená na rozdíl od komunistického Československa žádnou místní diktaturou a znejistěly ji pouze ekonomické krize, které ovšem podniky kosily jako černý mor. Kdo přežil, mohl si vybírat z armády nezaměstnaných, studentů nebo z vlastních potomků ochotných za pouhé spropitné (přibližně 10 procent z ceny přineseného zboží) roznášet cokoli kdykoli.

„Delivery“, jak se tady anglicky donášce do domu říká, je zdarma, zatímco v Praze vyjde pizza do domu třeba i o 100 korun dráž než v restauraci. Poprvé se „delivery“ masově rozmohlo, když do místní italskými přistěhovalci zavedené a pečlivě udržované tradice vtrhl v roce 1992 americký řetězec Pizza Hut. Jejich motorky svištěly od domu k domu a za dovoz si firma nic neúčtovala. Zákazníci si zvykli a svou železnou košili si oblékali ještě častěji po ekonomické krizi před sedmi lety. Tehdy byla na denním pořádku ozbrojená přepadení na ulici, a tak si každý k večeři raději pro pizzu poslal, než by se obtěžoval s peněženkou k oblíbené restauraci.

Je to ďábelské pokušení. Pokud se totiž např. rozhodnete, že nebudete už nikdy vycházet z domu, můžete to bez újmy přežít. Stačí mít telefon. Ráno si pošlete pro noviny, v poledne si pošlete pro oběd, večer pro večeři a do videopůjčovny pro video a prádlo vám také odvezou špinavé a přivezou čisté. Zanecháte za sebou spoustu zplodin, ale i tohle Argentinci vyřešili – můžete si totiž požádat, aby vám zboží přivezli na kole.