Dýchat, nedýchat

Budík 5.25, ranní rituál. Dnes půjdu pěšky, ať si užiju čerstvého vzduchu, vždyť budu v práci 32 hodin – mám pohotovostní službu.

6.40 Převléci do bílého, pak ranní káva, připravit čaj na dopolední pitný režim a teď na hlášení – co bylo o službě, kdo na jaké pracoviště, organizační pokyny, chvilka na zdrbnutí s kolegyněmi.

7.15 Průvod laborantů s konvičkami, hrnky a PET lahvemi na jednotlivá pracoviště. Dnes jsem na snímkovně, tak namazat lýtka a hurá na ně! V počítači už je pěkná řádka pacientů, ambulanti, hospitalizovaní, snímky na lůžku. Rychle se zorientovat a už to jede: plíce, plíce, lebka a krční páteř, obě kolena, levé koleno a pravá kyčel s axiálem, nativní snímky břicha, snímek ledvin na polohu stentu, plíce, plíce, hodně velké plíce a vzápětí novorozenecké plíce… Prý jedou s bouračkou, to zas bude celý člověk. Je to tak a jsou hned dva. Tak logicky, abych se zbytečně nenalítala, nic nezapomněla, nic nepokazila – pacientovi není moc dobře, spolupráce není možná. Tak, to by bylo, umýt stůl od krve a střípků, vyvětrat a jede se dál. Lebka, zápěstí, kolena a plačící dítě, asi fraktura humeru, pak břicho, ale nestojící pacient, tak vleže horizontálem. Nadechnout, nedýchat… dýchejte. Nehýbat a nepolykat. Hotovo, počkáte v čekárně.

11.00 Střídání, snímkovat jde kolegyně, mě čeká světlá komora – organizuji pohyb pacientů na snímkovnu,…