Sázka na velký třesk

„Víte, já si neumím představit ani ten svazek částic, natož pak to, jak může něco získávat hmotnost.“

„Tak svazek částic, to je přece jednoduché, představte si, že si dáte do pusy rýži a vyprsknete ji nějakou úzkou trubičkou. Dostanete svazek částic rýže.“

Zhruba tak probíhal nedávný rozhovor mezi redaktorem Českého rozhlasu a jedním z předních českých fyziků. Měl posluchačům přiblížit, co bude zkoumat obří evropský urychlovač, který zahájil minulý týden zkušební provoz. Vůbec se nastíněnému dialogu laika s expertem nechceme vysmívat, naopak. Je svým způsobem charakteristický.

Svazek částic se vysvětlit podařilo, chceme-li ale jít dál, narážíme zpravidla na propast nepochopení. Žijeme zkrátka ve světě, v němž vědci postavili obrovský stroj za miliardy eur, dosud patrně nejdražší přístroj všech dob, mají-li však laikům vysvětlit, co je k tomu vedlo, obvykle to zní značně nesrozumitelně.

Hledání božské částice

Stroj je to vskutku gigantický. Tvoří jej série prstenců o celkovém obvodu desítek kilometrů, které si předávají mikroskopické částice a postupně jim propůjčují téměř rychlost světla. Najdeme tu podzemní detektory o rozměrech osmipatrových domů a váze desítek tryskových letadel. Budou tu vznikat magnetická pole stotisíckrát silnější než pole Země a teploty stotisíckrát vyšší než v jádru Slunce. Experimentů se zúčastní tisíce vědců z celého světa. To vše přináší urychlovač LHC…