Duby, nebo my

Už je to zase tady. Stav českých lesů směřuje k pohromě a odvrátit ji může jen zásadní obrat ve způsobu, jak s nimi budeme zacházet. Tohle ne zrovna nejnovější varování zdejších vědců se v posledních týdnech pokusila rozptýlit česká vláda: vyzvala všechny, kdo mají s lesy co do činění, aby sestavili mapu záchranných kroků, a společný kompromis pak vzala za svůj.

Potíž je v tom, že to není poprvé. Jeden pokus o nápravu už máme za sebou: před pěti lety zůstaly všechny sliby o změnách jen na papíře. Jak to dopadne tentokrát?

Příliš mnoho dobrodinců

Vypadá to dost povědomě. Podle představ Topolánkova týmu je nutné dát přednost listnáčům, snížit počty zvířat a kácet s mimořádným rozmyslem. Je to třeba: i těm, kteří pravidelným procházkám mezi stromy zrovna neholdují, je už dlouho jasné, že zdejší lesy něco trápí. Kůrovec na Šumavě, hurikán Kyrill na smrkových plantážích kolem Třeboně, vyježděná koryta po těžkých traktorech, odplavování půdy, vysychání na Opavsku a Krnovsku nebo okus jelení zvěří v Krušných horách. A věčné hádky, kdo za to může.

Právě před dvěma lety svitla naděje, že tohle všechno skončí. Za jeden stůl si totiž sedli všichni, kdo si v otázkách budoucnosti lesů vjíždějí do vlasů. Vedle ekologů dřevaři, vedle lesníků myslivci, vedle majitelů vědci. Po měsících dohadování dali dohromady materiál evropského střihu a kývla na něj i vláda. Dokument se…