Sudety 1938

1. příběh: Sedlák od Ještědu

Že by měl být někdy občanem jiného státu než toho československého, si František Janeček nedovedl představit ani v nejdivočejších snech. Patnáctiletý kluk ze selské chalupy, který hrál na trubku a chodil do Sokola, ještě v roce 1938 pevně věřil tomu, co říkali rodiče a všichni sousedé. Podle nich se okolní kraj Němci prostě zabrat nechystali.

Několik vesnic včetně Doleních Pasek pod Ještědem, v nichž předkové pana Františka hospodařili už od osmnáctého století, totiž tvořilo v tehdejších Sudetech výběžek tradičního českého osídlení obklopený ze tří stran německou většinou. „Když to tady potom v osmatřicátém Němci obsadili, mysleli jsme si všichni, že se jedná o omyl,“ vzpomíná pan Janeček u stolu ve své chalupě, kde od dětství žije. Kolem jeho domu se rozkládá ovocná zahrada, potom louky a z oken je dobře vidět na nedaleký vrcholek Ještědu.

Matce tu pomáhal hospodařit už od dětství, protože otec rodinu opustil. Jak sám říká, na politiku neměl čas. V celé obci bylo jen jedno rádio a noviny jeho rodina neodbírala. „Věděl jsem sice, že Německo ovládá šílenec Hitler. A že požaduje české pohraničí. Ale žádné detaily jsem neznal. Prostě nebylo zvykem zajímat se jako dneska,“ uvádí pan Janeček. „Když už jsme šli s kamarády poslouchat rozhlas, tak kvůli fotbalu. Dospělí na tom…