Tajní agenti

Nelegálové, policejní agenti, undercovered. A mnoho jiných názvů pro muže a ženy, členy policejního sboru, kteří pod falešnou identitou infiltrují zločinecké spolky, rozkryjí jejich aktivity a pak proti nim svědčí u soudu. Jejich práce vyžaduje pevné nervy a velké umění konspirace, jejich odměnou je vědomí, že patří mezi nejúčinnější nástroje boje proti organizovanému zločinu. Od příštího roku by měli začít pracovat i v Česku, ve sněmovně podpořili vznik tohoto institutu vládní poslanci i opozice.

Je obdivuhodné, jak lehce se vládě – přesně řečeno ministru vnitra Ivanu Langrovi – podařilo návrh ve sněmovně prosadit. Zdaleka nebyl prvním, kdo s nápadem na „lidi pod krytím“ přišel. Dva předchozí pokusy z minulých let ztroskotaly na debatách zákonodárců, jaké pravomoci agenti mají, co smějí a jak jsou zneužitelní. Mimochodem – tyto debaty se dodnes vedou mezi odborníky v celém demokratickém světě, zároveň s tím tam ale agenti fungují, někde už desítky let.

Policejní agenti se ve světě osvědčili. Třeba pro FBI je to klíčová zbraň v boji proti zločinu, na Slovensku uzákonili agenty před čtyřmi lety a počet odhalených případů korupcí politiků tam stoupl za dvanáct měsíců ze dvou za rok na sto padesát. Je dobře, že jsme ten krok udělali.

Ale v hlavě bliká při té chvále výstražné světélko. Tento list psal uznale o zavedení důležitých předpisů pro souboj s organizovaným zločinem už několikrát – asi nejstarší z těchto pochval šla před 12 lety na adresu čerstvě přijatého zákona proti praní špinavých peněz. Samozřejmě už fakt, že zákon existuje, brzdí zločince v rozletu. Ale ani po bedlivém pátrání v médiích a archivech nenajdeme jedinou významnější zločineckou rybu, proti níž byl za ta léta v Česku použit. A přitom není pochyb, že českou ekonomikou projdou ročně desítky miliard špinavých korun – třeba z hazardu nebo úplatků při různých neprůhledných veřejných soutěžích.

Byla by škoda psát za pár let totéž o efektivitě policejních agentů. A to se stane, pokud si ministerstvo, poslanci z bezpečnostních výborů, ale i různé občanské instituce nezačnou lámat hlavu, proč je naše policie v boji proti organizovanému zločinu a jeho prorůstání do státní správy tak neúspěšná. Proč se důležité a účinné nástroje potírání zločinu, jako je zákon o praní špinavých peněz, odposlechy a možná i teď schválení tajní agenti v jejích rukou mění v balast, jakmile se vyšetřování týká mocných. Šancí, jak se poučit, by do začátku mohla být podrobná analýza osudu a výsledků proslulé Kubiceho zprávy o sílícím propojení gangsterů se světem politiky a špičkami policejního sboru.