Nadčasová píseň lásky

V pomyslné pokladnici přelomových děl filmové historie jsou filmy, které si užije stejnou měrou erudovaný filmový teoretik i obyčejný divák. Patří mezi ně také snímek pozdní éry němého filmu Východ slunce (1927). Experti mohou donekonečna rozebírat revoluční práci s kamerou a inovativní stylistické postupy. Ti ostatní se patrně nechají unést nadčasovým příběhem, který i po osmi dekádách od doby svého vzniku působí jako jedna z nejdojemnějších love story, které kdy byly natočeny.

Pro slavného německého expresionistu Friedricha W. Murnaua to byla první hollywoodská zakázka. Autor, který položil základy hororového žánru v Upírovi Nosferatu, si ve smlouvě se studiem Fox vymínil, že mu producenti nebudou nikterak zasahovat do práce. Jen díky tomu mohlo vzniknout nákladné dílo, které při historicky vůbec prvním udělování Oscarů v roce 1929 získalo tři sošky. Film ale nesklidil komerční úspěch – zisk sotva pokryl výrobní náklady. To ovšem nelze přičíst na vrub pouze maximalistickým nárokům režisérského perfekcionalisty. Východ slunce sice využil jako první dlouhohrající počin zvukový systém Movietone, který zaznamenával hudbu a zvukové efekty přímo na filmový pás a umožňoval tak jejich přesnou synchronizaci s obrazem. Ale divácký potenciál snímku snížila šeptanda kolem filmu Jazzový zpěvák, prvního snímku s mluvenými dialogy a se zpěvem, který šel do kin pouhé dva týdny po Murnauově melodramatu.

Děj Východu slunce je prostý až naivní, což dobře koresponduje s expresionistickým stylem vyprávění a hereckého ztvárnění. Ústřední dvojice George O´Brien a Janet Garnerová rozehrává široký rejstřík lidských emocí, od vášnivého vzplanutí přes drásavé pocity viny až po uvědomění si hlubokého a trvalého citu. Prostého farmáře svede tajemná dívka-vamp z města trávící na venkově prázdniny. Muž oblouzněný touhou přistoupí na její návrh, aby prodal statek a odstěhoval se za ní. Musí se ovšem zbavit manželky. Plánuje ji shodit z lodi při výletu na jezeře a vraždu naaranžovat jako nešťastnou náhodu. Těsně před činem si ovšem uvědomí hrůznost svého jednání a sklesle vesluje ke břehu. Následuje svou vyděšenou družku do vlaku mířícího do velkoměsta, které Murnau mistrovsky vykresluje jako omamnou džungli všech pozemských potěšení. Ale i v hektickém prostředí moderní metropole s chaotickým provozem na ulicích a s hédonistickými lákadly na každém kroku se muži podaří znovu získat důvěru své křehké partnerky. Druhý piknik na jezeře u vsi si užívají v atmosféře druhých líbánek, když je překvapí nečekaná bouře apokalyptických rozměrů.

Murnau ve Východu slunce dostál pověsti vizionáře, který přes technická omezení posouval dál vývoj filmové řeči. Jeho hlavní zásluhou je, že rozpohyboval dříve statickou kameru: o některých scénách se odborníci dodnes přou, jak je vůbec bylo možné natočit. Nestárne ani jednoduchý příběh účinně postavený na kontrastu binárních opozic, jako je dobro a zlo, město a venkov, hřích a vykoupení nebo nevinná blonďatá manželka a zkažená tmavovlasá milenka. Tvůrci si archetypální platnosti svého vyprávění byli dobře vědomi, když do titulku v začátku filmu jako motto uvedli, že tuto „píseň Muže a jeho Ženy“ můžete „zaslechnout kdekoli a kdykoli.“

Východ slunce

ČT 2, 27. 2., 23.40