Víra má své meze
Případ se týká italského páru, který byl oddán v katolickém kostele v roce 1962. Po pětadvaceti letech nepříliš šťastného soužití dosáhla manželka zákonné odluky u občanského soudu, který manželovi uložil měsíční platby výživného. Manžel měl ale na věc jiný názor: přesvědčil církevní soud, že manželský svazek nebyl nikdy právoplatný, jelikož partneři jsou blízcí pokrevní příbuzní.
Následující kauzu považují znalci rodinného práva za názornou ukázku toho, jak nepěkně se všechno může zamotat. Případ se týká italského páru, který byl oddán v katolickém kostele v roce 1962. Po pětadvaceti letech nepříliš šťastného soužití dosáhla manželka zákonné odluky u občanského soudu, který manželovi uložil měsíční platby výživného. Manžel měl ale na věc jiný názor: přesvědčil církevní soud, že manželský svazek nebyl nikdy právoplatný, jelikož partneři jsou blízcí pokrevní příbuzní.
Manželka se po neúspěšných odvoláních u různých občanských i náboženských soudů v Itálii (u nichž si stěžovala, že nedostala vůbec šanci přednést své stanovisko) nakonec obrátila k Evropskému soudu pro lidská práva, který v roce 2001 rozhodl v její prospěch a přiznal jí skromnou finanční náhradu. Soudci ve Štrasburku neměli žádnou pravomoc nad církevními soudy, avšak shledali, že soudci u italských občanskoprávních soudů práci náboženských soudů nepřezkoumali a ani si nepovšimli pochybení.
Nepohoršení
Otázky, do jaké míry by mělo být náboženským subkulturám povoleno žít podle vlastních pravidel a „zákonů“, vyvstávají v každé demokratické a víceméně sekulární zemi. Řada z nich se objevuje v okamžiku, kdy věřící vyžadují a často také dostávají výjimky ze zákonů země. Sikhové v kanadské provincii Britská Kolumbie smějí jezdit na motocyklech bez ochranných přileb a někteří…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
