Nová česká vláda skrývá jedno zajímavé prvenství. Místním nemocnicím a ordinacím bude poprvé v historii vládnout zdravotní sestra. Přichází v pravý čas. Její kolegyně z oboru houfně prchají a špitálům hrozí vážné potíže. Exodus zatím nemá jasné řešení, ale umožňuje nám alespoň uvidět několik chronických a z ministerských křesel dlouhodobě přehlížených problémů zdejšího zdravotnictví.
Ve svých pětatřiceti stačila
Terezie Hurychová
zažít věci, jaké se většině českých zdravotníků jen tak nepřihodí. V Burundi ošetřovala zraněné z občanské války, v uprchlických táborech v Čadu se starala o uprchlíky z Dárfúru. Pomáhala rodit děti v kolumbijské džungli, v Nigeru pečovala o podvyživené oběti hladomoru, v Indonésii očkovala přeživší oběti tsunami. A v dětské nemocnici v Afghánistánu ji potkalo vůbec největší životní drama: pět jejích kolegů povraždili při výjezdu neznámí ozbrojenci.
Letos v zimě na předávání ocenění Sestra roku skončila druhá, ale když v sále pražského Žofína dohrál její krátký představovací dokument, sklidila od publika nejdelší potlesk ze všech nominovaných. Díky pětileté praxi na misích mezinárodní organizace Lékaři bez hranic se o ni zajímají média, znalost jazyků jí otevřela cestu do západních nemocnic. V jedné říši jí ale tyhle…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu