Hudba:
Sunn O)))
KOSTEL SACRÉ COEUR, PRAHA, 4. 6.
Americké duo v kápích před oltářní stěnou z kytarových komb rituálně rozehrává až ke statičnosti zpomalené vlny ohlušujícího metalu. Patrně největší hvězdy experimentálního tvrdého rocku, jež mají jméno i na scéně současného umění, hrají v sakrálním prostoru v rámci festivalu Stimul.
Iggy Pop: Préliminaires
EMI
„Francouzské album“, překvapivá odbočka k názvukům šansonu, jazzu a brazilské hudbě, i když starý pes se ani tady zcela nepřeonačil a neodhlučnil. Od zakladatele urpunkových Stooges skutečně nečekaný kousek, a kupodivu vybalancovaný.
Jablkoň: Půlpes
INDIES MG
Zatímco Iggy měkne, skupina – právě šedesátiletého, gratulujeme! – Michala Němce tvrdne a natočila nejostřejší rockovou položku za celou dosavadní existenci.
Jarvis Cocker: Further Complications
ROUGH TRADE
I novými písněmi lídra byvší skupiny Pulp prosvítá sarkasmus, znechucení z mainstreamové společnosti a inteligence popkulturního dandyho. Produkoval Steve Albini.
Biosphere: Wireless
TOUCH MUSIC / STARCASTIC
Koncert jako „best of“ citlivého ambientního elektronika, který do jemně emotivních ploch míchá zvuky přírody i hlasy z ruského filmu. Obrazotvorná hudba s tajemstvím.
Výtvarné umění:
Dominik Lang: Místo pro diváka
MORAVSKÁ GALERIE V BRNĚ, 28. 5.–23. 8.
Atrium Pražákova paláce proměněné ve vyhlídkovou plošinu aneb další z Langových pokusů intervenovat do galerijního prostředí a proměnit jej k obrazu svému.
Horror Vacui
GALERIE JAROSLAVA FRAGNERA, PRAHA, 28. 5.–20. 6.
Města jsou čím dál zahuštěnější a je třeba do nich řezat. Jak to ale udělat, aby pacient při omlazovací kúře nepřišel o svou identitu? Řešení nabízí osmnáct nizozemských architektonických ateliérů, mimo jiné MVRDV, OMA či KCAP.
Martin Gerboc & The Cabaret Brecht
GALERIE 5. PATRO, PRAHA, 28. 5.–20. 6.
Ozvěny dekadence Výmarské republiky řítící se na vlnách kabaretní dekadence vstříc jatkám druhé světové války. U nás zbytečně málo známý slovenský malíř.
Zdeněk Virt: Op-art
GALERIE JOSEFA SUDKA, PRAHA, 28. 5.–6. 9.
Nejpřitažlivější československé ženy 60. let pokryté divotvornými sítěmi, rastry a jinými optickými efekty: geometrická abstrakce měla v naší fotografii velmi erotickou podobu.
No reply necessary!
GALERIE VERNON CITY, PRAHA, 26. 5.–26. 7.
Hlavní město má zbrusu novou galerii na Ovocném trhu. Že půjde o progresivní síň, naznačuje její spojení se zaběhnutým Vernonem i výběr autorů pro první expozici: Jan Pfeiffer, Darina Alsterová, Robert Šalanda či Daniel Hanzlík.
Knihy:
Ann Patchettová: Bel canto
PŘELOŽIL JIŘÍ HRUBÝ, VOLVOX GLOBATOR, 234 STRAN
Román americké autorky (nar. 1963) se odehrává v blíže neurčené jihoamerické zemi. Na večírek japonského milionáře, právě ve chvíli, kdy má vystoupit světoznámá operní zpěvačka, vtrhne ozbrojené teroristické komando. Hosté ze světa politiky, diplomacie i byznysu se stávají zajatci a postupně se mezi nimi a jejich vězniteli rozvine zajímavá síť vztahů. Věkově, národnostně i jazykově různorodá komunita si uvnitř vily vytváří své vlastní společenství, vznikají nová přátelství, lásky… Patchettová se zde volně inspirovala skutečnou událostí, kdy v roce 1997 příslušníci revolučního hnutí Tupac Amaru obsadili japonské velvyslanectví v Limě.
Ivana Pavlová: Dopisy Ernestu Kolowratovi
AKROPOLIS, 179 STRAN
Zneužití známého jména v názvu téhle knihy je první z nejasností, které ji provázejí. V první řadě není vůbec zřejmé, proč tato snůška jedovatých drbů jedné stárnoucí ženy, která si o sobě myslí, že je nejchytřejší, vůbec vyšla. Kromě velkých pravd o mužích, kteří chtějí ženu „jen nejkratší cestou dostat do postele“, tu najdeme i pomluvy o nejužší rodině, nejvíce spadeno má zřejmě na svou neteř. Akademická malířka si vůbec bere na paškál hlavně ženy, o nějaké solidaritě tu nemůže být řeč. Vesnické slepice ani praktické baby v jejích očích nenajdou milosti – ach ne, tohle se Demlovým Šlépějím opravdu nepodobá. Je tu až příliš mnoho osobní zloby a málo talentu. Výrazové prostředky jsou chudé, na každém kroku klišé. Prý: „Krajina jako pocukrovaná.“
Georges Simenon: Maigret a rejdař. V podzemí hotelu Majestic
PŘELOŽILY ALEXANDRA PFLIMPFLOVÁ A MICHALA MARKOVÁ, KNIŽNÍ KLUB, 253 STRAN
V povídce Maigret a rejdař, která v češtině vychází poprvé, rozplétá populární komisař složité vztahy v rodině bohatého despoty a záletníka Ducraua. Příběh je zasazený do působivé atmosféry světa pařížských loďařů. V podzemí hotelu Majestic je nalezena mrtvola uškrcené ženy, manželky bohatého Američana, která přicestovala do Francie se svým synem. Při pátrání po vrahovi a motivech jeho činu narazí Maigret na nejasnosti kolem otcovství chlapce, na záměnu osob a vydírání.
Televize:
Pravdivá romance
NORMÁLNÍ ŽIVOT: 1. 6., ČT 1, 22.30
Titulek neodkazuje na název filmu Tonnyho Scotta s Christianem Slaterem a Patriciou Arquettovou náhodou. Také film Normální život (1996) režiséra Johna McNaughtona je příběhem nesmělého muže, kterého dostane do potíží vztah s charismatickou, ale labilní dívkou. Na rozdíl od Scottova cool snímku podle scénáře Quentina Tarantina jde však o nesentimentálně podanou rekonstrukci reálných událostí z chicagského předměstí.
Poprvé se nerovný pár potká v nočním baru, v němž si Pam (Ashley Juddová) po agresivní hádce s přítelem hystericky pořeže ruku. Galantní policista Chris (Luke Perry) jí přispěchá na pomoc. A od té chvíle je chycen do osidel její nevypočitatelné divokosti. To, co začíná jako běžná love story, se postupně mění v krimithriller o vylupování bank. Chrise na scestí nesvede bažení po penězích. Ovládá ho touha po klidném a zabezpečeném životě s partnerkou. Ta ovšem s jeho pistolemi hraje s oblibou ruskou ruletu a svůj první orgasmus v životě prožije při sexu po vydařené loupeži. Ač vypráví o zvláštní lásce, tato variace na příběh dvojice Bonnie a Clyde je oproštěná od vší romantizace.
Režisér si proslulost získal už debutem Henry: Portrét sériového vraha (1986), v němž zaznamenal se sociologickou důsledností skutečný osud patologického zločince. Také Normální život se zabývá banalitou zločinu. Pronikavý portrét jedné zhoubné závislosti přitom původně skončil rovnou na videotrhu. Po hádce režiséra se studiem se týden promítal alespoň v limitované distribuci v několika desítkách kin, ale moc lidí jej ve své době nevidělo. Což byla škoda už jen kvůli hereckým výkonům. Ashley Juddová chvílemi nesnesitelně irituje a chvílemi se vám nad ní soucitem svírá srdce. A Chris že je ten panák Dylan z Beverly Hills 90 210? Kníratý Perry podává svým introvertním, melancholickým projevem výkon hodný Oscara.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].