Mnohoženství v ČR?

Sexuální harašení na české politické scéně mi připadá zábavné. Jako tvor genderově tolerantní chápu pohlavní neposedy, ztělesněné například bývalým premiérem Topolánkem a šéfem ČSSD Paroubkem. Ovšem v jiných zeměpisných šířkách je demonstrovaná sexuální hyperaktivita důvodem k politickému krachu, někde dokonce vede i ke smrti ukamenováním.

Zatímco nejnovější aféra italského premiéra Berlusconiho možná tohoto politika srazí na kolena, u nás by takový borec, co dokázal v požehnaném věku ulovit nezletilou, své volební preference vylepšil. Kennedy i Clinton se sakra snažili skrývat své avantýry a Klaus Wolfowitz kvůli milence, kterou protežoval, přišel nedávno o slušně placené místo šéfa Světové banky.

Pokud dobrovolně vyměníte soukromí za slastný pocit moci, pak musíte s odkrytím nejintimnější sféry svého bytí počítat. Zlobit se jako pan Paroubek, že mne média kárají za opuštění vadnoucí ženy v letech a kvůli těhotenství té nové mne pronásledují, je legrační. Jsem-li premiér, nedemonstruji svou sedmou mízu pomocí kočárku s Nicolasem ani nejezdím na dovolenou na nudistické Berlusconiho pláže.

Možná by naši muži uspěli v zemích, kde obyvatelstvo vyznává jiné než křesťanské hodnoty. Taková polygamie by v Čechách vyřešila nejednu manželskou i politickou krizi. Tatínkovi čtyř dětí Topolánkovi by se doposud říkalo „pane premiére“. Jeho starší žena Pavla by se kamarádila, jak to v mnohoženství bývá, s mladší Lucií. Jejich guru, vystaven domácímu poklidu, by vedl zemi až do konce předsednictví EU. Pan Paroubek, starající se o více manželek, by totiž neměl na organizování demisí čas. A zatímco by schůzoval, jeho žena Zuzana by školila jeho ženu Petru, aby věděla, co dělat, když se unaven a znechucen vrátí. Jen aby se jim všem třem nenarodila holčička, tvor z hlediska české politické užitkovosti méněcenný. To by byla porážka horší než volební. A žárlivost? Která z žen si po třech desítkách let svazku nechce od společné ložnice odpočinout.

Zlé islámské jazyky ale tvrdí, že tohle by český muž nezvládl. Mnohoženství prý vyžaduje nejen pevnou ruku, ale i vůli, moudrost, peníze, hojnost sexuálních i psychických sil a cit pro spravedlnost. Právě to vše prý našim mužům chybí. Mít více žen je totiž úkol hodný politika světového formátu.