Napjaté finance soukromých penzijních fondů jsou důsledkem krize i českých zákonů
Palcové titulky na první straně Hospodářských novin minulý týden zvěstovaly čtenářům, že v penzijních fondech chybějí aktiva, tedy majetek, ve výši skoro šest miliard korun. Tato zpráva se na první stranu nedostala náhodou. Na penzi si v těchto fondech dobrovolně spoří skoro polovina obyvatel naší země (4,3 milionu), z nichž většina se navíc v těchto dnech dozvěděla o tom, že výnos jejich investic do těchto fondů je pro tento rok bídný. Většina fondů totiž vydělala „kladnou nulu“, a tudíž zhodnotila vklady spořících občanů obvykle jen o desetiny procenta.
Tyto špatné zprávy přišly v době, kdy levicové strany prezentují silný názor, že odvětví „soukromých důchodů“, navrhovaných do jisté míry minulou vládou, je omyl. A naznačuje, že občanům bude nejlépe pod „bezpečnou státní penzí“. To však není pravda. Dnešní problémy českých penzijních fondů jsou z velké části způsobeny jejich špatným nastavením, a nikoliv filozofií soukromého (povinného či dobrovolného) penzijního spoření. I tak jsou však investice občanů do fondů poměrně transparentní, a hlavně do značné míry pod jejich kontrolou. Naproti tomu například pomalejší valorizace státních penzí, vyvolaná krizí (o možnosti nového přerozdělení penzí ani nemluvě), dostává budoucí důchodce do pozice někoho, s jehož penzijními úsporami stát manipuluje, aniž by se tomu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu