Příliš poklidné volby

Začátek voleb v příjemných 14.00 naštěstí poskytuje dostatek času se pořádně vyspat a občerstvit před náročným, a předpokládám, že pekelně nudným dnem. Proto se až kolem poledne odebírám do maloměsta Sázavy, kde jsem byl jmenován místopředsedou okrskové volební komise. V místní restauraci si dávám vynikající oběd a ve smluvený čas, 13 hodin 15 minut, dorážím na místo, do společenského domu. Překvapuje mě, že v mírně zchátralé budově z volební komise není zatím nikdo. Po chvíli čekání dorážejí první členové, během půl hodinky jsme tu kompletní. O tom, že tady budu se svými 18 lety nejmladší, jsem nepochyboval, tudíž mě až tolik nepřekvapilo, když jsem usedl v komisi se čtyřmi milými důchodkyněmi a svéráznou mladší slečnou zapisovatelkou. Mírně pomáhám s přípravou volební místnosti a zapečetěním uren. Fasuji stravenky a průkaz člena komise. V posledních minutách před oficiálním zahájením hlasování se ocitáme v mírném stresu, ale nakonec se vše stíhá připravit.

Odbíjí čtrnáctá, odemykáme dveře a jsme zaskočeni náhlým přívalem voličů. Spousta z nich tu musela už notnou chvíli čekat. No nic, asi je hřeje vědomí být první. Pouštíme se tedy do práce – kontrolujeme občanky, vydáváme úřední obálky a především dáváme pozor, aby voliči vhazovali lístky do správné urny; v sále je totiž ještě zároveň volební místnost pro dva okrsky, naproti nám tedy sedí druhá volební komise. Každý z nás, členů komise, má přidělenou část seznamu…