S tureckou spisovatelkou Elif Şafakovou o mateřství, islámském mysticismu a o psaní na úrovni očí
Pohybuje na rozhraní dvou světů – žije v tureckém Istanbulu a občas přednáší na amerických univerzitách. Se svou svobodnou matkou, která pracovala jako diplomatka, projela půlku světa, ale když se ocitla po narození svého prvního dítěte v krizi, pomohl jí tradiční magický svět její babičky. Do Prahy přijela nejúspěšnější turecká spisovatelka Elif Şafaková jako host festivalu Svět knihy. Před rozhovorem si vymínila jediné: aby nezazněla ani narážka na žalobu, kterou proti ní před třemi lety vznesl turecký stát kvůli větě o arménské genocidě. „Nechci s tím být už spojována,“ říká Elif. „Jsem spisovatelka románů – nic víc.“
Proč se vaše poslední kniha jmenuje tak zvláštně, Černé mléko?
To pochází z jednoho rčení mojí babičky, které pronesla, když jsem prožívala depresi po narození svého prvního dítěte. Říkala mi: Když budeš moc plakat, zkysne ti mléko a zčerná… Víte v Turecku jsou staré ženy, jako moje babička, lépe vybavené na stavy, jako je poporodní deprese. Moderní ženy jako my si myslí, že mohou zvládnout všechno. Jeden den porodí a druhý půjdou do práce, ale tak to prostě není. A generace mojí babičky o tom ví mnohem víc, ale vidí to po svém. Věří, že existují džinové, kteří napadají maminky, a proto mají problémy.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu