Recese nekončí

Ze světa ekonomiky přicházejí dobré i špatné zprávy. Na jedné straně se zhoršují prognózy, odkládá se předpokládaný návrat oživení, na druhé straně přicházejí i lepší zprávy: trhy s komoditami i dluhopisy jako by naznačovaly, že návrat k růstu se přece jen blíží.

Začněme tím méně veselým: Evropská centrální banka (ECB) oznámila minulý týden svůj výhled pro hospodářství eurozóny na příštích osmnáct měsíců. Recese bude celý letošní rok pokračovat, hospodářství se bude postupně stabilizovat v polovině příštího roku, a pak se teprve vrátí k pomalému růstu. ECB se navíc obává druhé vlny bankovní krize v příštím roce, kdy se krize reálné ekonomiky zakousne do bankovních bilancí.

Institut pro mezinárodní ekonomiku v Kielu prognózuje Německu pro letošní rok propad hospodářství minus šest procent a jakousi kvazistagnaci v příštím roce. Prognóza však předpokládá, že nepřijdou další náklady spojené se sanací bank.

Nejzajímavější text na téma německých hospodářských vyhlídek jsem si přečetl z pera

Wolfganga Munchaua

ve Financial Times. Autor zasazuje německou ekonomiku taženou exportem do kontextu vývoje světových měn a obchodních a kapitálových bilancí a nerovnováh. Německo bude trpět posílením kurzu eura vůči dolaru a exportní motor průmyslu prostě tak snadno nenaskočí. Německo není schopno dostatečně mobilizovat domácí poptávku a nahradit výpadek exportu.

Vzhledem k tomu, že Česká republika je silně závislá na průmyslu a totálně provázaná s německou ekonomikou, nemá naše hospodářství o moc lepší vyhlídky.

Pak jsou tu ještě rizika. Lotyšská krize může znovu vyvolat krizi nových trhů a psychóza se klidně může rozšířit na všechny trhy tzv. střední a východní Evropy. U nás může znovu dojít k destabilizaci koruny a prudkým výkyvům na burze. Česko úplně míjí debata o okamžité euroizaci regionu střední a východní Evropy.

Z čeho se tedy radovat? Soudě podle vývoje cen ropy (včera již 73 dolarů) to vypadá, že trhy s oživením počítají. Soudě podle vývoje amerických dluhopisů trhy počítají s inflací a inflace se příliš neslučuje s ekonomickým poklesem. A vůbec: nerozpadl se ani mezinárodní kapitalismus a rozzuřený levicový proletariát neznárodnil ekonomiku. Je to sice neveselé, ale krize 30. let to opravdu není.