Tragédie na hudebním festivalu rozrušila slovenskou veřejnost
Mám vás ráda,“ vykřikla z pódia do přeplněného skandujícího amfiteátru Marta Kubišová. Zpěvácké hvězdy se po koncertě sice často vyjadřují exaltovaně, ale slovenský hudební festival Pohoda – největší na území bývalého Československa – si o taková slova přímo říká: radost, pocit blízkosti a spřízněnosti totiž vyvolává programově, touto ideou se proslavil a díky ní má tolik fanoušků. Také proto způsobila tragická sobota 18. července takový šok.
Ještě v pátek bylo u Trenčína horko, z modrého nebe sálalo slunce. Po letištní rozjezdové dráze, lemované stánky různých hnutí od Greenpeace až po Amnesty International a také stánky s jídlem všeho druhu, jezdilo hasičské auto a stříkalo proudy vody na zástupy rozjařených mladých lidí. O kus dál, v zaplněném divadelním šapitó, běžela debata slovenských a maďarských intelektuálů o národní identitě, jinde, v komorním prostředí pod plachtou, pokračovala série autorských čtení slovenských spisovatelů. Na obrovské travnaté ploše se ježily konstrukce pódií, z nichž do shluku improvizovaných hospod uprostřed letiště doléhal tlumený zvuk hudby nejrůznějších žánrů. Celý prostor připomínal svou strukturou a náladou spíše atmosféru antické polis než rockový mejdan pro třicet tisíc lidí.
Pohoda prostě není…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
