Kontroloři úsměvů

Směřuje palec rukavice skutečně směrem k prodavači? Martin Potužák si v obchodě mobilního operátora vybírá nový telefon, ale každou chvíli pohledem zkontroluje černou koženou rukavici, kterou drží v ruce. Je v ní totiž důmyslně naaranžovaný diktafon, který nahrává, co všechno prodavač vykládá: „Tenhle mobil má dobrý foťák, má pět megapixelů a LED blesk.“ Pak ukazuje na druhý: „Tenhle má xenonový blesk,“ mladík popisuje různé technické vymoženosti, na něž se zákazník sice neptal, nicméně jeho nadšení je sympatické. Martin Potužák si je vyslechne, pak neutrálně řekne, že se rozmyslí, a vychází ven. Docela normální návštěva v obchodě.

Za rohem však vypíná diktafon a výraz roztržitého zákazníka vymění za silně kritický: „Dostal by tak čtyřicet procent. Nanejvýš.“ Viděno očima znalce „prodejní technika“ tohoto celkem milého chlapíka byla podprůměrná. „Začal velmi podrobně popisovat technické parametry přístroje, kolik má megapixelů, ale vůbec nevěděl, jestli mu rozumím. Viděl, že jsem klient jiného operátora, ale nijak nezdůranil výhody jejich tarifů. Nezjistil ani nevyužil můj potenciál pro jeho firmu. Svým nadřízeným by takovým výkonem radost neudělal,“ říká.

Postup, co všechno má prodavač udělat, aby nejen poklábosil se zákazníkem, ale také prodal, má každý mobilní operátor…