Souboj s časem

České hospodářství čelí největší krizi od dob pádu komunismu. Ekonomický propad na počátku 90. let sice také postihl především průmysl, byl ale všeobecně chápán jako ozdravný, dával naději na budování něčeho nového. Současná krize však zatím žádnou novou naději nepřináší. Všichni jsou překvapeni a doufají, že to snad brzy přejde a „všechno bude jako dřív“. Co může v této situaci udělat vláda a NERV?

Ztracené měsíce

Na prvním místě je třeba zopakovat, že premiérův ekonomický tým vznikl pozdě. Měl začít pracovat nejpozději od září, kdy padla banka Lehman Brothers, nebo spíše od srpna, kdy už byly zřejmé negativní prognózy německé ekonomiky a situace banky Bear Stearns prozrazovala, že světový finanční systém se otřásá v základech. Vlády západních zemí mají kdykoli k dispozici prestižní think tanky či „rady moudrých“, česká vláda se však ani nenamáhala získat do svých řad ekonoma. Předběhli nás třeba i Poláci, kteří připravili protikrizový plán o dva měsíce dříve. Nemluvě o tom, že český státní rozpočet stále stojí na utopických základech. Teď se ukazuje, jak může být ideologická předpojatost, s níž česká vláda dlouho odmítala připustit křeč volného trhu, nebezpečná.

Hned na druhém místě je třeba zdůraznit, že ať už budou české stimuly jakékoli, měly by se pohybovat jen v mezích, které určí Evropská unie jako strážce společného trhu, tím spíše, že jí…