Televize

Filmy o umělcích zpravidla pojednávají o bohémském životě múzou políbených tvůrců, jejich boji o místo na slunci a často neslavném konci. Jejich knihy, obrazy nebo třeba filmy se v tomto subžánru objevují často spíše mimochodem a mají většinou za cíl ilustrovat výjimečnost osobnosti, o které snímek pojednává. Francouzský klasik Jacques Rivette se na vztah tvůrce a jeho díla podíval z druhé strany a definuje charakter umělce skrze metodu jeho tvorby. Ve filmu Krásná hašteřilka (1991) se soustředí v první řadě na proces vzniku jednoho konkrétního obrazu.

Režisér zobrazuje příběh fiktivního malíře Frenhofera (Michel Piccoli), který tráví podzim života na venkovském sídle s manželkou Liz (Jane Birkinová). Nečekaný příjezd živelné Marianne (Emmanuelle Béartová) vzbudí ve stárnoucím muži chuť zase po mnoha letech vzít do ruky malířské náčiní a pokusit se ještě v sobě probudit vášeň pro tvorbu. Dívka zpočátku přijímá úlohu modelky s nechutí. Frenhoferovo psychologické zápolení s Marianne změní práci na obraze ve zběsilý zápas o poznání a vyjádření sebe sama. Mladá žena nakonec přijímá pravidla hry, sebezpytnému malíři se otevře a zpřístupní mu nejtajnější hlubiny své duše. V pomalém tempu vyprávěný film vypovídá o styčných bodech mezi uměním a životem, mezi malováním a milováním.

Frenhofera ve filmu představuje slavný herec Michel Piccoli, ale jeho tvorbu ve filmu reprezentují skutečná díla francouzského modernisty Bernarda Dufoura. Výtvarník před kamerou vytváří v dlouhých statických, často detailních záběrech akt a neuspěchané vyprávění dává šanci postupně splynout s mentálním procesem uvnitř malířovy exaltované mysli. Režisér, který loni oslavil osmdesáté narozeniny, si nikdy nedělal ambice cílit na netrpělivé diváky. Jeho filmy trvají běžně přes tři hodiny a Krásná hašteřilka trvá ve verzi, se kterou zvítězil na festivalu v Cannes, dokonce 240 minut.

Česká televize ovšem do vysílání zařadila jinou verzi, která má vzhledem k pokročilé hodině promítání milosrdnou dvouhodinovou stopáž. Vznikla na nátlak producenta a režisér ji uvádí s přídomkem Divertimento. Nejedná se ovšem o klasické zkrácení. Rivette totiž použil v mnoha případech jiné, předtím nezařazené záběry z natáčení. Během měsíce ve střižně tak vznikl úplně nový snímek.

Příběh malíře a jeho múzy popisuje přímočařeji. Tvůrce se zbavil záběrů, které v reálném čase zachycovaly vznik obrazu a dodávaly dlouhému vyprávění meditativní a hypnotický charakter. Větší prostor také oproti původnímu snímku dostala postava Frenhoferovy manželky Liz. Pojem divertimento pochází z doby baroka a klasicismu a označoval odlehčenou hudební skladbu, která doprovázela společenské akce. Zdá se v tom být od autora skrytý ironický osten. Jeho Divertimento je totiž skutečně takovou mainstreamovější, stravitelnější verzí původního filmu. Vypadla většina těch zdánlivě nudných scén, v nichž ruka malíře klouže s uhlem po papíře nebo štětcem po plátně. Jenže právě kvůli jejich absenci ztrácí nová verze mnohé ze své působivosti.

KRÁSNÁ HAŠTEŘILKA – DIVERTIMENTO

ČT 2, 18. 2., 0.45