Vše na mrtvém bodě

Z důvodů známých jen jemu samotnému se Barack Obama rozhodl nedat na rady, které k němu směřovaly z mnoha stran, a nevyslovil svůj názor na státnost Palestiny ještě předtím, než šli izraelští voliči 10. února k volebním urnám. Je to škoda. Izraelci se neshodnou na mnoha věcech, ale většina z nich si uvědomuje, jakou hodnotu má předseda vlády, který je oblíbený a vítaný v Bílém domě. Kdyby byl Barack Obama dal před volbami jasněji najevo, že netrpělivě čeká na to, až se Izrael stáhne z většiny území na Západním břehu a až bude tam a v Gaze vytvořen nezávislý palestinský stát, možná by více voličů bývalo dalo hlas Cipi Livniové, která stojí v čele strany Kadima z izraelského politického středu. Livniová během nedávné izraelské války v Gaze prokázala jako ministryně zahraničí, že není žádná holubička. Ale zdá se, že skutečně věří nejen v možnost, ale i v naléhavost vyjednání mírové dohody s Palestinci.

Takže věc nakonec dopadla tak, že voliči přiřkli Kadimě jen o jedno křeslo víc než straně Likud Benjamina Netanjahua. Vzhledem k izraelskému politickému systému frakcí to znamená, že nakonec možná vládní koalici povede on. A v otázce míru má za sebou Netanjahu nevalnou minulost. Jako předseda vlády na konci 90. let nedokázal otevřít dokořán dveře, které pootevřel zavražděný Jicchak Rabin. V kampani před volbami, které proběhly minulý týden, zatracoval myšlenku řešení se dvěma státy. Prohlašoval, že…