Chceme maso, ale málo

Velké černé zvíře, které právě farmář Josef Sklenář drbe za ušima, by podle zemědělské teorie mělo být člověku smrtelně nebezpečné. Kanci prasete domácího bývají ve velkochovech nerudná zvířata, která mohou svými zahnutými kly člověka během chvíle zabít, a není radno se k nim přibližovat bez umravňujících pomůcek, jako jsou třeba speciální, elektrickým proudem nabité tyče. Z hlediska klasického zemědělství ale na farmě pana Sklenáře panuje chaos. Pod nohama mohutného kance se pletou malá selata věnující se rytí v zemi a nekoordinovanému pobíhání z místa na místo. Mezi zvířata shromážděná napůl pod střechou a napůl ve volném výběhu občas najede traktor s čerstvými balíky slámy; střet těžké techniky se zvířaty se kupodivu obejde bez zranění, protože prasata od těch nejmenších až po ta největší zkušeně uskakují. Samotných lidí se však nebojí a i k cizinci se okamžitě přiblíží na půl metru a začnou ho zvědavě okukovat.

Pan Sklenář ze Sasova u Jihlavy je největším farmářem v Česku, který o svá prasata pečuje podle pravidel biozemědělství. Zjednodušeně řečeno to znamená, že jeho zvířata mají dostatek životního prostoru, mohou se volně pohybovat, žijí ve skupinách a dostávají stravu, kterou sám pan Sklenář na své farmě vypěstuje bez použití běžných zemědělských chemikálií. Pokud zvířata onemocní, tak mohou být léčena antibiotiky pouze jedenkrát; druhé nasazení znamená vyhazov z…