Kam se poděl mesiáš?

Kdy to bylo, co jste naposledy slyšeli někoho s nadšením mluvit o zahraniční politice Baracka Obamy? Jeho ruku nataženou k přátelství za poslední rok pokousaly nebo odstrčily jak Čína, tak Rusko nebo Írán. Jeho administrativu právě nedávno urazil Izrael. Není vůbec jasné, zda jeho iniciativa v Afghánistánu funguje, zatímco Pákistán stále vrávorá na hraně. Vášeň evropských vlád pro nového amerického prezidenta se ukázala být stejně vrtošivá jako vášeň Carly Bruniové pro Nicolase Sarkozyho. Jeho brilantní projev adresovaný islámskému světu zapadá prachem. Kodaňský summit o klimatických změnách selhal na sporech mezi USA a Čínou. Dříve byl svět uchvácen Obamovým sloganem „Yes, we can!“, teď se zdá, že na něj křičí: Ne, ty na to nemáš!

Je pravda, že obraz Ameriky se zlepšil, což není málo, ale pravda je také, že Obamova zahraniční politika nemá za sebou žádný viditelný úspěch. Proč? Nabízí se pár vysvětlení. Zklamání bylo nevyhnutelné, protože mesianistická očekávání při jeho nástupu do funkce nemohla být naplněna žádným smrtelníkem. Spíše než mesiáš je Obama prostě jen prezident v prvním volebním období s minimem osobních zkušeností v zahraničních záležitostech.

Republikáni tvrdí, že jeho „liberální“, racionální a kompromisní přístup přímo vybízí k urážkám od Pekingu až po Jeruzalém. Demokraté budou tvrdit, že Obamův skutečný problém je spoušť, kterou mu zanechal