Spořiči v. rentiéři

Je nás 10,5 milionu obyvatel. Mě však více zajímá, jak bude vypadat demografická struktura při mém odchodu do důchodu (řekněme v letech 2040–2050). Nebojte se, toto není další článek o neudržitelnosti stávajícího důchodového systému. Ten zkrátka neudržitelný je. A vzhledem k zarputilému odporu politiků tento problém řešit (kromě proklamací, že se řešit musí) počítám s tím, že na důchod si musím naspořit sám. A s tvorbou vlastních úspor souvisí i rozhodnutí, jak tyto úspory investovat. Ptáte se, jak souvisí demografie s investováním? Velmi. I na finančních trzích platí zákony nabídky a poptávky. A my se svými úsporami jsme na straně poptávky po investicích. Pokud roste poptávka po investicích (akciích, dluhopisech, ale i nemovitostech atd.), tak roste i její cena (za podmínky, že nedochází k růstu nabídky). A naopak. V našem případě bude demografie působit negativně na vývoj cen akcií a dluhopisů.

V produktivním věku máme pracovní příjem. Ten po zajištění bydlení pro rodinu převyšuje naše výdaje. Zhruba od 35 do 65 let tvoříme úspory a jsme tedy spořiči. V důchodovém věku máme o něco nižší výdaje, ale žádný pracovní příjem. Něco málo snad dá stát, ale zbytek budeme muset doplatit ze svých úspor. Od věku zhruba 65 dále jsme rentiéři a snižujeme své úspory. Zda celková poptávka po investicích poklesne nebo vzroste, je ovlivněno vývojem počtu spořičů a rentiérů.

A co říká demografie?…