Pylem a popelem

Každá západní země má svou vlajku, hymnu a mladou, více či méně talentovanou autorku. V Polsku je to Dorota Masłowská, na Slovensku Katarína Šajbanová a třeba v Belgii Annelies Verbekeová. Není přitom žádné tajemství, že je-li mladá, více či méně talentovaná autorka zároveň pohledná, získává na mediální scéně body navíc. To je případ Američanky Marishy Pesslové a také Švýcarky Zoë Jenny (1974), jejíž třináct let starý debut

Pokoj posypaný pylem

právě vydalo zlínské nakladatelství Archa.

Ačkoli se literatura globalizuje, mladá generace autorek rozhodně nehovoří jednotným hlasem. Hiphopový text Masłowské má daleko k postmoderní literární hře Pesslové a ta zase sdílí jen málo se Zoë Jenny. Švýcarka se zdá nejniternější a zároveň nejchladnější. Její výrazně autobiografická novela tematizuje traumatickou zkušenost dívky Jo, jejíž rodiče se záhy rozvedli a oba postupem času začali žít nový život. Zatímco otec je spíše nešťastník, který se živí jako tiskař a u žen hledá útěchu, matka se rozhodla nezestárnout a v rámci toho ztratila trpělivost sledovat, jak Jo vyrůstá. Ta žije nejdříve s otcem, poté se rozhodne vyhledat matku, pak opět zamíří za otcem, ale pocitu ztracenosti, opuštěnosti a nepatřičnosti se jí už zbavit nepodaří. Také vztahy s vrstevníky jsou letmé, náhodné a frustrující, nad zájmem převládá lhostejnost, nad něhou samota. "Sex už je totálně z módy,“ říká…