Budoucnost, která nebyla
Výstava Planeta Eden ukazuje, jak se českoslovenští komunisté zkoušeli svézt na vlně sci-fi
Kdyby ten zvukový záznam nebyl tak těžko dostupný, brněnským Domem umění by znělo dlouhé táhlé ehmmm… Autorům nynější výstavy Planeta Eden se ovšem hlášení prvního československého kosmonauta Vladimíra Remka z vesmírné lodi Sojuz nepodařilo získat, a tak expozici trochu chybí pointa. Výstava dokumentující představy o budoucnosti, jaké v komunistickém Československu panovaly v letech 1948–1978, začíná optimistickými vizemi o cestách za hranice této planety a končí tou první, která se podařila našemu rodákovi realizovat. Kdo ono Remkovo hlášení někdy slyšel, dobře ví, jak odlišná byla realita od vysněných představ. Z kosmu se nehlásil hrdina řídící koráb k dalekým hvězdám, ale zmatený voják zavařený v ocelové plechovce, který si plete ruská a česká slovíčka.
„Bylo to vystřízlivění. Proto jsme pro výstavu zvolili jako hraniční rok právě rok 1978, kdy Remka poslali do vesmíru,“
vysvětluje spoluautor výstavy
Ivan Adamovič
a jeho kolega
Tomáš Pospiszyl
ho doplňuje:
„Možná by výstava mohla mít pokračování, když končí už v 70. letech. Ale pak by se musela jmenovat Planeta Deprese, tak moc to po Remkovi šlo s úrovní zdejší sci-fi dolů.“
O jejich projektu se nejspíš bude hodně mluvit. Premiéru si teď odbývá v Brně, na podzim se přesune do pražského DOX. Autoři ho s nadsázkou přirovnávají k výstavnímu trháku, ze…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
