Poslední z rebelů

"Když kouříš, tak kuř a jenom to nepředstírej. Když piješ, tak doopravdy pij,“ dával při natáčení Rebela bez příčiny James Dean devatenáctiletému kolegovi rady pro budoucí kariéru. Ambiciózní mladík z Kansasu si to dobře zapamatoval a metodě Stanislavského zůstal věrný celý život. Měl pronikavé modré oči, ale vyzařovaly z nich úplně jiné emoce než třeba z očí Paula Newmana. V sobotu 29. května skolila rakovina prostaty Dennise Hoppera, posledního z generace bouřliváků a rebelů, kteří začínali ve filmové branži v padesátých letech.

J

eho herectví vycházelo z vnitřního temného proudu energie, napájeného vlastními drogovými excesy. Jestliže se nejvíce proslavil rolemi feťáků, psychopatů a maniaků, šla z něj hrůza právě proto, že se do nich nemusel příliš vciťovat. On prostě šílený do velké míry opravdu byl.

Na věčně sjetém motorkářovi Billym z Bezstarostné jízdy (1969) je vidět, že v kouřených jointech není tabáková náhražka. Podobně autenticky zahrál labilního feťáka o deset let později v roli zmagořeného fotoreportéra v Copollově Apokalypse. Démony rozhodně nemusel tahat odněkud z paty. Udržoval se v těch letech v provozu denně průměrně třemi gramy kokainu, půllitrem rumu a třiceti pivy.

V roce 1983 ale podstoupil úspěšně odvykací kúru a o tři roky později objevil svou životní hereckou příležitost při pročítání scénářů. "Já jsem Frank Booth. Musíte…