0:00
0:00
Eseje11. 7. 20103 minuty

Nemilosrdenství

Z Vídně před turistickou sezonou zmizeli žebráci

Barbara Coudenhove-Kalergi
Astronaut

Všichni si oddechli, protože Vídeň je teď už městem bez žebráků: můžete se toulat ulicemi s nejlepšími obchody a žádné obrazy bídy vás už nebudou rušit. Ale mělo by nám to být alespoň trochu trapné.

V Evangeliu podle Lukáše je příběh o žebrákovi Lazarovi, který nakonec skončí v nebi, zatímco boháč, který mu nic nedal, skončí v pekle. Ten druhý, to je našinec. Ani my žebrákům nic nedáváme. Vídeňské zastupitelstvo nedávno odhlasovalo zákon, který zakazuje žebrání jako „výdělečnou činnost“ na území města.

↓ INZERCE

„Žebrání jako výdělečná činnost“ (zřejmě na rozdíl od žebrání, které by někdo praktikoval jako své hobby, anebo na rozdíl od žebrání „na překonání momentální nouzové situace“, jak vysvětloval v televizi jeden policejní mluvčí) je cosi jako profesionální žebrání. Žebrat „agresivně“ a „organizovaně“, žebrat s dětmi anebo v rámci ochranné míle kolem škol a kostelů se už tak jako tak dávno nesmí, přičemž už i prosící natažené ruce jsou považovány za agresivní.

Ve vídeňském metru reproduktory před časem vyzývaly cestující, aby žebrákům nic nedávali. Úředně doporučené nemilosrdenství. A v důsledku zákona teď klečící či stojící postavy s papírovými poháry zmizely z centra Vídně úplně. Je tu sezona, přicházejí turisti, žebráci jsou pryč.

Nikomu nechybějí. Protože, ano, pohled na chudobu a ubohost nás odpuzuje. Irituje nás, zneklidňuje,…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc